Již nějakou dobu pokukuji po spoustě krásných blogů - o bydlení, o jídle, o ruční práci, prostě o všem, co mě zajímá a co mám ráda. Vždy jsem obdivovala tu spoustu krásných fotek, příspěvků, návodů, receptů, nechala se inspirovat a začala si sama pro sebe a pro radost také fotit to, co se mi povedlo, co jsem sama vytvořila, upekla, uvařila... Ale nikdy mě nenapadlo, že bych sama mohla mít svůj blog. Pořád jsem si říkala: co bych asi tak mohla nabídnout. Ale občas jsou náhody, někdy špatné, někdy dobré, které nás nasměrují tam, kde bychom to ani nečekali. A tak i já, den po aprílu (možná včera bych to vnímala jinak a říkala bych si dobře, je aprílový den plných šprýmů) si založila svůj blog. Takže vítejte, jmenuji se Radka :-)

Je mi téměř 36 let a jsem mámou na plný úvazek - již osmým rokem se starám o rodinu - o mou téměř osmiletou dceru Lucinku, pětiletého syna Pepánka a  manžela Jarka ♥ Miluji vše krásné, ráda fotím, vařím, peču, háčkuji, ráda poslouchám hudbu a čtu a občas mívám záchvaty zdravějšího životního stylu a cvičím - ale jen tak doma, pro sebe :-).Jsem upovídaná, jsem citlivá,  a většinou připravená druhým pomoci. Někdy příliš velký perfekcionista a kritik (to zřejmě vyplývá z mého měsíčního znamení), jindy flink Ale když už něco dělám, tak většinou tak, aby to za to stálo!

Kuchařkou jsem se nenarodila ani nevyučila. Dokonce ani v dospívání jsem k vaření netíhla. Jak říká můj manžel, vařit jsem se naučila až po svatbě Miluji blogy o jídle, krásné fotky, které v člověku probudí hned několik smyslů najednou - zrak, chuť a čich. Mám ráda ten proces práce, kdy se vám z jednotlivých surovin podaří to, v co jste třeba ze začátku ani nedoufali. A pak ta radost: mami, bylo to výborný a tohle se ti fakt povedlo!

A jak jsem se dostala k háčkování? Již v pubertě mě chtěla moje babička naučit to, co ona i moje maminka dovedly - ruční práce - konkrétně háčkování. Ale jsem taková, že musím chtít sama a musím si na to přijít sama. Takže když mě to babička učila, nedařilo se, ale pak jsem si nad tím sama sedla , zkoušela a najednou světe div se, ono to jde. Ale pak šel háček na pár let k ledu... A znovu jsem ho objevila, až když se ze mne stala máma. A od té doby mě začalo provázet háčkování a to nejen pro moje prcky, ale nakonec byl o mé háčkování zájem , tak jsem začala háčkovat i pro druhé a to mi zatím zůstalo :-) 

Takže něco málo o mě už víte a já nyní budu doufat, že se Vám tu bude líbit  že Vám třeba někdy budu inspirací. Krásný den!