čtvrtek 26. února 2015

Malé velké radosti...



Krásné čtvrteční odpoledne!
Dnešní odpoledne je opravdu kouzelné. Je skutečnou předzvěstí jara - venku svítí sluníčko, začíná nabírat sílu, kterou už cítíme na krku, jakmile se otočíte zády ke sluníčku. Nabírám energii, kterou spouští svými paprsky z výšin k nám na zem. A nejsem jediná. 
Když jsem jela z práce městskou dopravou, byla tam jedna hezká mladá paní na vozíčku. Tak krásně se na lidi kolem sebe usmívala, že mi to prostě nedalo a svůj úsměv jsem jí vrátila. Z té paní vyzařovalo tolik pozitivní energie! To byste museli vidět! Úsměv mi na tváři zůstal ještě dlouho potom, co z autobusu vystoupila. Kdo ví, třeba paní taky miluje jaro...


Tohle duševní blaho ještě více naplnilo pár světských radostí. Totiž menší nákupy. Vůbec jsem si nemyslela, že bych během chvililinky nakoupila tolik drobností, co mi udělají radost!




Po cestě z práce jsem se zastavila v Tchibu. 
Měla jsem ještě chvilinku času, než mi pojede autobus. 
No a světe div se, zrovna mi Tchibo padlo do noty. 
Nejdříve jsem vůbec nevěděla, kam s očima, měli spousty krásných věcí na pečení v kouzelných jarních pastelových barvičkách. Nakonec jsem si vybrala 2 formičky ve tvaru sdíčka....













... a tartaletky s odnímatelným dnem...








Už se těším, až je doma vyzkoušíme...



Na řadě byly kytičky. 
Tulipány doma byly již odkvetlé, tak to chtělo přinést opět trošku jara i domů.
 Když jsem viděla listopádky se zelinkavým středem, hned mě okouzlily. A jakmile jsem uviděla tulipány, bylo jasné, že si pugétek nakombinuji právě z těchto květů....











No a nakonec krásná kuchařka.








 Chodila jsem kolem ní už nějakou chvilku, měla jsem jí v ruce, ale zase jsem ji vrátila do regálu. Ale vzhledem k tomu, že obrázky v ní jsou skutečně lákavé a o víkendu byl cheescake bezkonkureční, nakonec jsem ji s potěchou duše vložila do košíku :-)






A jakoupak radost jste si v poslední době udělaly vy? 


Užívejte si ještě krásný dnešní den, já jdu připravit večeři - na přání poctivé pečené kuřátko s bramborem a okurkovým salátem.



Mějte se prima!


Vaše Radka

středa 25. února 2015

Lego hrátky



Hezký večer nebo pro mnohé spíš už hezké ráno!
Už od neděle vám chci napsat o našich domácích lego hrátkách, ale nějak jsem se k tomu stále nemohla dostat.
Lego je jednou z nejoblíbenějších činností Lucinky a Pepánka.
 Jak oni si vyhrají! Nebudu přehánět, že u toho někdy vydrží i hodiny.








 Když dostanou novou sadu, vždy ji postaví podle návodu.
Pak už ale staví dle vlastní fantazie a že ta je opravdu veliká!
Mám moc ráda jejich domečky. 








Nejoblíbenější jsou sady Lego Friends. 
Jsou nejen krásně barevné, ale mají tolik úžasných doplňků - jako jsou bagetky a preclíky v pekárně, dortíky v cukrárně, lahvičky s džusem, telefony, notebooky, ovoce, zelenina, dokonce i kolo a další a další. Tyhle sady se jim opravdu povedly. 








A přijdou si na své dokonce i kluci - auta, karavany, skůtry nebo dokonce výletní loď :-)











Problém je ale v tom, že mají vše pomíchané dohromady - mají vše smíchané v plastových krabicích a košíčkách. 
No a v neděli nás nenapadlo nic jiného, než že by bylo fajn zase dát jednotlivé sady do kupy a postavit celé městečko Heartlake :-)






No, dovedete si představit, že to nebyl nejlepší nápad :-)
Takže jsme museli vymyslet systém, jak by se nám sady nejlépe třídily. 
Nejprve jsme tedy kostičky třídili podle jednotlivých barev a potom jsme si vzali návod a podle seznamu použitých kostiček jsme třídili a vybírali a třídili a vybírali a třídili.... Musím říct, že v tu chvíli by se nám hodili holoubci od Popelky.
No, zkrátím to. 
Po tříhodinové práci jsme sestavili první sadu -  je to opravdu velmi zdlouhavé. 
Ale zase jsme se zabavili na hodně dlouhou dobu  :-)















Myslím, že máme co dělat a nevím nevím, jestli nás to nepřestane bavit, než městečko Heartlake dostavíme :-)



Teď už jdu zalehnout, přeji dobrou noc a krásné sny!


Vaše Radka



sobota 21. února 2015

Ještě jednou veliké poděkování.....



Ještě jednou bych chtěla poděkovat. 
Chtěla bych poděkovat za Vaše reakce tady na blogu, na facebooku i za zprávy, které jste mi poslaly na mail.
Za vaše slova podpory, povzbuzení, účasti, za řádky spousty krásných a soucitných slov a dokonce za fotky.
Když jsem článek psala, bylo to spíše z důvodu, že jsem se ten den chtěla vypsat a vůbec jsem si nedovedla představit, kolik z vás se mi ozve :-)
Když jsem s blogem začínala, poslala mi jedna dobrá duše vzkaz. Vzkaz o tom, že mezi blogerkami je krásně. Že je to jakoby jiný svět - svět, kde se mezi sebou lidé podporují, píší si spousty hezkých slov.
A teď jsem poznala, že nejen slov pochval, ale právě podpory.
Než jsem začala psát, zeptala jsem se Pepánka, jestli mu nevadí, že o tom napíšu. Nevadilo mu to. 
Když jsem článek napsala, přečetla jsem ho v posteli manželovi a zeptala jsem se ho, jestli mu nevadí, že jsem veřejně napsala o tom, co nás trápí. Nevadilo mu to. 
Když něco svěříte osobě, kterou neznáte, je to jednodušší právě proto, že svým způsobem píšete anonymně. 
Ale tady jsem věděla, že si to může přečíst kdokoliv, kdo nás zná a proto to bylo malinko složitější. 
Blog si čte moje mamka, když se jí něco hodně líbí, ukazuje to i mému taťkovi, který jinak je internetem nepolíbený, nemáho rád.
 Je mi jasné, že články můžou číst třeba i sousedé, lidé z našeho okolí a já o tom ani nevím. 
Třeba jsem šla jednou na gynekologii a sesřička mi říkala, že náhodou na můj blog narazila. Nebo se mi ozvala bývalá "spolužačka" ze školky. 
Takže on ten internet zase až tak anonymní není :-)
Takže ještě jednou děkuji za vaše komentáře, za vaše komentáře u všech článků, za čas, který zde strávíte, za čas, který věnujete tomu, abyste mi tu znechali vzkaz. 
Moc si toho vážm a musím se přiznat, že všechno tohle mi dělá dny krásnější!

Proto ode mě přijměte alespoň virutální kytičku a snad vám udělá takovou radost, jako vy mě, že tu se mnou trávíte váš volný čas, že jste mě povzbudily a zlepšily náladu!


Krásný zbytek dne!


Vaše Radka








A ještě jedno moudro nakonec:



Dej každému dni příležitost, aby se mohl stát tím nejkrásnějším dnem v tvém životě. (M. Twain)
 




Cheesecake s jablky, drobenkou a slaným karamelem



Krásnou víkendovou sobotu všem! 
Také znáte ten pocit, že někde na netu něco uvidíte a nedá vám to spát, dokud to nevyzkoušíte? 
Tak přesně tohle jsem teď zažívala já. Už několik dní mě to doslova provokovalo, jen co jsem na to pomyslela. 
Ta představa, jak se musí jednotlivé chutě snoubit, jak to při zakousnutí křupne, jak vám na rtech zůstane troška karamelu, no prostě muka :-)
Takže se nedalo jinak, než se do cheesecaku s jablky, drobenkou a slaným karamelem pustit. 
Tuhle dobrotu jsem našla na krásném blogu o pečení 
  


Suroviny:


Základ:
 
 
150 g Bebe dobré ráno oříškové, 40 g rozpuštěného másla


Troubu si předehřejte na 170 stupňů, dno formy vyložíme pečícím papírem. Sušenky rozmixujeme, rozválíme válečkem (já roztloukla v nerozbitné misce s paličkou) a smícháme s rozpuštěným máslem. Směs dáme do pečícím papírem vyložené formy a dobře přitlačíme na dno. Necháme péct cca 10 minut.




Náplň:
 
 
300 g Lučiny , 50 g cukru krupice, 1 vajíčko

Lučinu vyšleháme s cukrem a vajíčkem do hladka.  Nalijeme na horkou sušenkovou vrstvu a uhladíme.




Jablková náplň:

 
3 jablíčka, 1/2 lžičky skořice


Jablka oloupeme, zbavíme jadřinců a nakrájíme na malé kostičky, smícháme se skořicí a naneseme na lučinovou vrstvu.




Drobenka:
 
1/2 hrnku třtinového cukru, 1/2 hrnku celozrnné mouky, 1/4 hrnku ovesných vloček,50 g másla

Cukr, mouku a vločky smícháme, přidáme máslo a důkladně zpracujeme v drobenku. Drobenku nasypeme na jablečnou vrstvu a necháme péct cca 30 minut. Poté necháme cheesecake důkladně vychladit - bude to trvat minimálně 2 hodiny. 
 
 
 
Slaný karamel:
 
 
1/2 hrnku cukru krupice, 43 g másla, 1/4 hrnku smetany ke šlehání  0,5 lžičky mořské soli

Cukr si dáme do kastrůlku a při střední teplotě necháme pomalinku rozpustit. Mícháme do úplného rozpuštění.Pak přidáme máslo a mícháme do té chvíle, než se nám směs krásně spojí.Odstavíme z plotny, přidáme sůl a vlijeme smetanu. Metlou dobře prošleháme, vrátíme na plotnu a necháme ještě chvilinku provařit. Necháme chladnout a občas promícháme.











 
 
A hodnocení? Pozor, velice návykové! Musím říct, že je to naprosto luxusní záležitost! 
 
 
Teď už mějte krásnou sobotu!
 
 
Vaše Radka 

čtvrtek 19. února 2015

Čtení pomáhá ...



Krásný večer!


 Dnes bych vám ráda představila charitativní projekt Čtení pomáhá. Poprvé jsem o něm slyšela od třídní paní učitelky naší Lucinky.Jedná se o charitativní projekt pro žáky základních a středních škol. Je to projekt, do kterého se mohou zapojit všechny děti, které rády čtou a které by rády pomohly druhým, kteří nemají takové štěstí.


A jak to funguje? Na webových stránkách jsou zveřejněny seznamy knih - jsou rozděleny do tří kategorií podle věku čtenářů. Nějakou knížku si váš malý čtenář vybere, přečte a potom se znovu vrátí na stránky a splní menší kvíz, ve kterém jsou různé otázky týkající se přečtené knížky. A pokud testíkem projde, dostane virtuálních 50 Kč, které může věnovat na nějaký charitativní projekt, který si sám zvolí.


Lucinka byla nadšená, že mohla už několikrát takové peníze věnovat. Je úžasné, že spojíte dvě užitečné věci v jednu. Děti budou číst a zároveň se naučí sociálnímu cítění a tomu, že je občas dobré přispět druhému. Byla jsem na ní pyšná, ačkoliv jsem ji k ničemu nesměřovala, vybrala si dětičky z onkologického oddělení.


Pokud Vás projekt zaujal, bližší informace se můžete dočíst zde






Pomazánka z červené čočky



Krásné odpoledne, nebo snad už podvečer?
 Na pomazánku z cizrny nebo červené čočky se chystám už docela dlouho, ale pořád se do ní ne a ne  pustit. 
Dokonce jsem měla včera už připravené suroviny, ale pak nějak už nezbyly síly, takže na ní došlo až dnes.
 Pokud se nebojíte trošku experimentovat a nebojíte se tak trochu jiné pomazánky, vřele doporučuji. Musím na sebe "prásknout", že já ujídala a ujídla už v procesu vaření :-)



Suroviny: 


200 g červené čočky, 1 mrkev, 3 lžíce olivového oleje, 2 stroužky česneku, 1 menší cibule, sůl, špetka kari koření


Nejprve si v kastrolu rozpálíme 3 lžíce olivového oleje a vhodíme na drobno nakrájenou cibuli. Necháme zesklovatět, potom přidáme na hrubo nastrouhanou mrkev a chvíli restujeme. Poté přidáme čočku, ještě chvíli restujeme a nakonec přilijeme půl litru vody, osolíme, přidáme prolisovaný česnek, špetku kari koření a pod pokličkou vaříme na nízkou teplotu do úplného změknutí a vyvaření vody. Při vaření občas zamícháme, aby se čočka nepřipalovala. Čočka se krásně rozvaří, takže už není třeba vůbec mixovat. Pomazánku necháme důkladně vychladit, je krásně hladká a opravdu vynikající.









Teď už vám všem přeji krásný zbytek dnešního dne!


Vaše Radka


středa 18. února 2015

Náš život s drobkem ♥



Hezké odpoledne!


 Dnes jsem sbírala odvahu, jestli tento příspěvek napíšu nebo ne. Nakonec jsem si ale řekla, že na tom není nic špatného a že třeba bude mít někdo stejnou, nebo částečně podobnou zkušenost.

Syn se narodil ve 40. týdnu jako zdravý, ale malinký - měl 2480 g a 46 cm. Celé těhotenství jsem se snažila žít zodpovědně, žádný alkohol, drogy, cigarety a v rámci těhotenských chutí i zdravý jídelníček. Sama jsem malá - mám 150 cm. Přesto, co jsem se natrápila. Ani ne tak po porodu, ale když jsem viděla, že Pepánek své míry ani s přibývajícím časem nedohnal, ale naopak se svým vrstevníkům vzdaloval. Kdybychom měli takto drobnou holčičku, asi bych to vůbec neřešila. Ale znáte to, u kluků se kouká na to, aby byli kus chlapa. A to náš Pepánek není. 

Snažila jsem se dávat synovi maximum, co jsem mohla. Téměř do dvou let jsem ho kojila, s jídlem jsme jinak docela bojovali. Co my jsme se nadělali blbostí, aby alespoň něco snědl. Máme naštěstí skvělou pediatričku a ta se mě snažila podpořit, že děláme pro našeho syna maximum a že žádné dítě samo dobrovolně hlady nezemře. Zkoušeli jsme i různé preparáty a fígle na podpory chuti k jídlu, ale buďto to nefungovalo vůbec, nebo jen chvilinku.  Krom běžné plánované prohlídky jsme chodili i na extra měření a vážení. Nakonec před jeho třetím rokem mi řekla paní doktorka, že se trápím a že pro naši jistotu nás pošle na endokrinologické vyšetření do FN v Motole k panu profesorovi Leblovi. (Mezitím už nám ale sama udělala nějaká vyšetření na štítnou žlázu a testy na celiakii). Samozřejmě jsem měla strach - strach z neznámého je veliký. Čekala nás všemožná vyšetření - zda není v těle nádor, záněty, zda správně funguje štítná žláza, zda syn nemá celiakii.... Dovedete si představit ty nervy, než jsme se dozvěděli výsledky všech vyšetření. Nakonec v rámci možností vše dopadlo dobře s jedním malým ale. Pepánkovi zjistili nižší hladinu růstových hormonů a pan profesor nám řekl, že je možná aplikace růstového hormonu.

Už na začátku, když jsme do Motola začali jezdit, jsem si tuto variantu tak nějak nechtěla připustit. Ale když jsme nakonec prošli řadou vyšetření a nakonec jsme se dozvěděli toto, s manželem jsme neváhali. Rozhodli jsme se pro růstový hormon. Nechtěli jsme být pod tlakem, že jsme tuto možnost měli a nevyužili jsme ji, že jsme pro Pepču neudělali maximum, co jsme mohli.

To vše jsme podstoupili před třemi roky. Růstový hormon se píchá denně před spaním. Ta představa mě ze začátku děsila. Nedokázala jsem si představit, že synovi budu píchat injekce. Nakonec jsme dostali bezjehelný aplikátor, ale přesto to byly pro mě i Pepánka ze začátku hodně stresující chvilky. Musela jsem se naučit připravovat růstový hormon a překonat strach a hormon mu aplikovat. První dvě píchnutí byla dobrá, ale pak Pepánek začal protestovat a plakal. Vzhledem k tomu, že manžel tu dobu chodil hodně pozdě z práce - když už děti spaly, musela jsem zapojit i Lucinku, aby mi s Pepánkem pomohla - byla úžasná, bylo jí necelých 6 let, pomáhala, podporovala mě i Pepču a my po měsíci  vyhráli malý boj a začali jsme píchat hormon bez bojů a pláče. 

Výsledky nebyly sice nijak ohromující, ale Pepánek si držel své tempo a pomalinku se začal přibližovat k dolní hranici grafů. Nedokážete si představit, jak vyčerpaná jezdím každé tři měsíce z Motola. Každé tři měsíce jezdíme na kontroly, jak Pepča roste, přibývá, jestli se nepřidaly problémy se štítnou žlázou nebo cukrovka. A ta velikánská úleva, že vše je v pořádku a že nám Pepča roste.

Dneska jsme ale moc dobře nepochodili- Pepánek neměl takové přírůstky, jaké by si pan profesor představoval a celkově řekl, že to není takové, jaké by bylo ideální. Takže nám navrhl, že uvidíme, jak to bude tyto tři měsíce a pokud by přírůstky byly jako tentokrát, léčbu bychom přerušili a pokud by přírůstky byly jako s růstovým hormonem, aplikaci hormonu bychom ukončili. Byla jsem v šoku, s tímhle jsem vůbec nepočítala. Nebudu lhát, když jsme šli z ordinace, nic do mě nebylo a neměla jsem daleko k slzám. Ale tak to mám vždy, když se něco dozvím, co není příjemné. Prostě to emociálně potřebuji vstřebat, abych se vzchopila  a zase fungovala dál. Dneska jsem se "vzpamatovala" docela rychle. Sice představa prcka v dospělém věku mě u Pepči tak trochu děsí, ale můžeme být šťatní, Pepča roste a je jinak zdravý! 

Vím, že existuje spousta horších situací, ve kterých se rodiče mohou octnout, ale přesto to není nejjednodušší, když se vyskytne něco, čím děti vybočují z "normálu". I když co je vlastně "normál"? Vzhledem k jeho vzrůstu jsme se nakonec rozhodli požádat o odklad školní docházky. Zápisem jsme prošli, u zápisu jsme byli u Inky z blogu Tvořím, tvoříš, tvoříme a byl to moc hezký zážitek, na který ještě teď s úsměvem na rtu vzpomínám. Pepča je prý šikovný, ne že bych o něm tedy někdy pochybovala :-) Ale v tuhle chvíli nám toto nakonec přišlo to nejlepší řešení. A kdo by pro svoje děti nechtěl to nejlepší.

Dnes jsme vám chtěla otevřít svou duši, přiblížit vám sebe jako mámu, ne jan jako kuchařku, dekoratérku a tak dále a tak dále. Mámu , pro které jsou Lucinka a Pepánek nade vše a i když se občas vyskytne nějaká bolest, je to máma, která si uvědomí, že je to hlavní, že máme sebe navzájem!


Přeji vám všem krásný zbytek dnešního dne!


Vaše Radka



                                                    zdroj Pinterest

neděle 15. února 2015

Narozeninový....



Krásné nedělní odpoledne! Ještě než přijedou dnes našemu "Valentýnkovi" popřát babičky, děda a teta, ráda bych vám přinesla pár fotek ze včerejší oslavy. 




Oslava se vyvedla. Aby ne, když vše bylo do detailu nachystáno - šampus, narozeninový dort, dárky a kytička ...















Pepánek byl dobře naladěný a rozdával úsměvy na všechny strany, ale bylo vidět, že by se radši vrhl na dárky, než na nějaké focení, které si vždy vymyslí mamka :-)








Když došlo na sfoukávání svíčky na dortu, jako vždy se ten pravý okamžik nepodařilo foťákem zachytit, ale snaha byla :-)









Dokonce ani balónky nechyběly. 
To má na vždy na starosti tatínek. 
Tentokrát jich nafukovali 38 a manžel říkal, že když je nafoukli, myslel, že mu vypadnou plíce :-)








Potom ještě pár "povinných" fotek do rodinného alba...













... přípitek ....










... a mohlo se přejít na to, 
co je pro prcky na narozeninách to nejlepší 
- na dárky.....
















A pak už se jen hrál fotbal a stavělo lego... Moje záda to cítí ještě dneska :-) Myslím, že máme zase na několik pár týdnů o zábavu postaráno, protože fotbal nás chytnul všechny :-)




Přeji vám všem krásný zbytek víkendu a zítra vykročte pravou!


Vaše Radka 




sobota 14. února 2015

Valentýnské minidortíčky




Krásnou sobotu a krásného Valentýna pro ty, kteří slaví!

 Ačkoliv jsem říkala, že u nás se Valentýn neslaví, protože ten den má narozeniny Pepánek, dostala jsem od manžela kytku a já připravila Valentýnské minidortíčky. 

Původně to nebyl záměr, ale vzhledem k tomu, že jsem si pořídila na narozeninový dort novou formu a byla objemově menší, zbylo mi těsto a nápad byl na světě.

 A musím říct, že jsem z něj měla nakonec velikou radost! Je vidět, že i neplánované věci mají své kouzlo!
















Pokud byste měli zájem o recept, můžete nakouknout zde . Jen nevím, kolik by z dávky bylo minikousků, protože já jsem dnes pekla dort + ze zbytku tyto minidortíčky. 



Teď už vám přeji krásný zbytek dne!


Vaše Radka

pátek 13. února 2015

Masové kuličky v rajčatové omáčce s kapari



Hezký večer! Dnes bych vám ráda přinesla recept na jednu celkem rychlou večeři nebo oběd. Jedná se o masové kuličky z mletého kuřecího masa pečené v troubě s rajčatovou omáčkou  s kapari. Jako přílohu jsem zvolila gnocchi.




Suroviny:


na kuličky: cca 3 pomletá kuřecí prsa, menší hrst strouhanky, sůl, 3 stroužky česneku, koření na gyros, vajíčko


omáčka: 2 plechovky pokrájených rajčat Valfrutta, cibule, olivový olej, 3 stroužky česneku, 2 - 3 lžíce kapari, sůl, čerstvě mletý pepř, cukr na dochucení, provensálské bylinky


Kuřecí prsa pomeleme, přidáme vajíčko, strouhanku, prolisovaný česnek, koření a osolíme a vytvoříme kuličky. Ty dáme na plech na pečící papír a upečeme v troubě do zlatova.


Mezitím si připravíme rajčatovou omáčku. Rozpálíme si olivový olej a na něm si zesklovatíme na drobno nakrájenou cibulku. Potom přidáme rajčata v plechovce, sůl, pepř, bylinky, prolisovaný česnek, můžeme zjemnit troškou cukru a provaříme. Na závěr přidáme kapari a necháme ještě chvilku prohřát. 


Pečené kuličky podáváme s omáčkou a noky.









Přeji vám krásný večer a hezký nadcházející víkend!



Vaše Radka






čtvrtek 12. února 2015

Kamínky.....

Krásné odpoledne!
 Další pracovní den je za mnou. 
Dnes jsem po cestě z práce doslova letěla.
 Nadnášel mě dobrý pocit, že jsem zvládla napracovat volno, které jsem si musela vzít o vánočních svátcích. 
Není nic horšího, než když víte, že máte nějakou povinnost, která vás straší a najednou ta úleva, že je to už za vámi :-)



Dětem jsem slíbila, že jim z práce donesu nějakou drobnost. 
V obchůdku jsem narazila na tyto kamínky. 
Nejsou to ale ledajaké kamínky. Jsou to jedlé kamínky. 
Zatím jsem je viděla jen na fotce, ale když jsem na ně dneska narazila, neodolala jsem a malý pytlíček jsem jim koupila.



























A vzhledem k tomu, že tu máme pozítří svátek zamilovaných, ještě jedno moudro na závěr.





Lépe dostat kamínek z lásky, než-li briliant z povinnosti. 

Alexandr Alexandrovič




Hezký zbytek dne a zítra pozor na pátek třináctého :-)


Vaše Radka

neděle 8. února 2015

Mrazivá vycházka...

Ano. Sněhu sice moc u nás nemáme, spíš je to jen poprašek a drží se v místech, kam moc nesvítí sluníčko, ale mráz je slušný.














Takovýhle pohled se nám naskytne z kopce zvaný Prasečák na automobilovou Mladou Boleslav...












Co nás bohužel nemile překvapilo bylo to, že nějaký vandal napadl v Altamiře ovečky. Občas se na ně chodíme koukat a nosíme jim sušené pečivo, ale nyní už jsme tam delší dobu nebyli. Na plotě viselo upozornění, zda si lidé něčeho nevšimli a nemohli by pomoci s chycením pachatele: Jedna ovečka měla na krku a nožičce oprátku a jak chodila, oprátku na krku si utahovala více a více. Naštěstí tuhle ovečku se podařilo zachránit. Beran, který své stádo chránil, byl pomlácený na hlavě. A to nejsmutnější bylo, že bohužel jedna březí ovečka i přes péči veterinářů bohužel zahynula. Člověku zůstane nad chováním některých lidí rozum stát....























Od oveček jsme si to namířili ke škole. 
























  








 
A pod školou je jedno místečko, kde rostou první jarní kytičky. Nejdříve sněženky, bledulky. Ty pak vystřídají krokusy a modřenky, tulipány a narcisky. Chodíme kolem této zahrádky moc rádi a kocháme se, jak se zahrádka den ode dne mění. Nyní už na nás ze sněhu vykukovaly sněženky....












Teď už sedíme v teple domova, popíjíme horkou čokoládu a caro. Mě po nemoci čeká zítra zase práce a dětem začínají zítra jarní prázdniny a poprvé budou jen s tatínkem... 




Já už Vám nyní přeji příjemný podvečer a zítra ať začnete úspěšně nový pracovní týden!



Vaše


Radka