středa 18. února 2015

Náš život s drobkem ♥



Hezké odpoledne!


 Dnes jsem sbírala odvahu, jestli tento příspěvek napíšu nebo ne. Nakonec jsem si ale řekla, že na tom není nic špatného a že třeba bude mít někdo stejnou, nebo částečně podobnou zkušenost.

Syn se narodil ve 40. týdnu jako zdravý, ale malinký - měl 2480 g a 46 cm. Celé těhotenství jsem se snažila žít zodpovědně, žádný alkohol, drogy, cigarety a v rámci těhotenských chutí i zdravý jídelníček. Sama jsem malá - mám 150 cm. Přesto, co jsem se natrápila. Ani ne tak po porodu, ale když jsem viděla, že Pepánek své míry ani s přibývajícím časem nedohnal, ale naopak se svým vrstevníkům vzdaloval. Kdybychom měli takto drobnou holčičku, asi bych to vůbec neřešila. Ale znáte to, u kluků se kouká na to, aby byli kus chlapa. A to náš Pepánek není. 

Snažila jsem se dávat synovi maximum, co jsem mohla. Téměř do dvou let jsem ho kojila, s jídlem jsme jinak docela bojovali. Co my jsme se nadělali blbostí, aby alespoň něco snědl. Máme naštěstí skvělou pediatričku a ta se mě snažila podpořit, že děláme pro našeho syna maximum a že žádné dítě samo dobrovolně hlady nezemře. Zkoušeli jsme i různé preparáty a fígle na podpory chuti k jídlu, ale buďto to nefungovalo vůbec, nebo jen chvilinku.  Krom běžné plánované prohlídky jsme chodili i na extra měření a vážení. Nakonec před jeho třetím rokem mi řekla paní doktorka, že se trápím a že pro naši jistotu nás pošle na endokrinologické vyšetření do FN v Motole k panu profesorovi Leblovi. (Mezitím už nám ale sama udělala nějaká vyšetření na štítnou žlázu a testy na celiakii). Samozřejmě jsem měla strach - strach z neznámého je veliký. Čekala nás všemožná vyšetření - zda není v těle nádor, záněty, zda správně funguje štítná žláza, zda syn nemá celiakii.... Dovedete si představit ty nervy, než jsme se dozvěděli výsledky všech vyšetření. Nakonec v rámci možností vše dopadlo dobře s jedním malým ale. Pepánkovi zjistili nižší hladinu růstových hormonů a pan profesor nám řekl, že je možná aplikace růstového hormonu.

Už na začátku, když jsme do Motola začali jezdit, jsem si tuto variantu tak nějak nechtěla připustit. Ale když jsme nakonec prošli řadou vyšetření a nakonec jsme se dozvěděli toto, s manželem jsme neváhali. Rozhodli jsme se pro růstový hormon. Nechtěli jsme být pod tlakem, že jsme tuto možnost měli a nevyužili jsme ji, že jsme pro Pepču neudělali maximum, co jsme mohli.

To vše jsme podstoupili před třemi roky. Růstový hormon se píchá denně před spaním. Ta představa mě ze začátku děsila. Nedokázala jsem si představit, že synovi budu píchat injekce. Nakonec jsme dostali bezjehelný aplikátor, ale přesto to byly pro mě i Pepánka ze začátku hodně stresující chvilky. Musela jsem se naučit připravovat růstový hormon a překonat strach a hormon mu aplikovat. První dvě píchnutí byla dobrá, ale pak Pepánek začal protestovat a plakal. Vzhledem k tomu, že manžel tu dobu chodil hodně pozdě z práce - když už děti spaly, musela jsem zapojit i Lucinku, aby mi s Pepánkem pomohla - byla úžasná, bylo jí necelých 6 let, pomáhala, podporovala mě i Pepču a my po měsíci  vyhráli malý boj a začali jsme píchat hormon bez bojů a pláče. 

Výsledky nebyly sice nijak ohromující, ale Pepánek si držel své tempo a pomalinku se začal přibližovat k dolní hranici grafů. Nedokážete si představit, jak vyčerpaná jezdím každé tři měsíce z Motola. Každé tři měsíce jezdíme na kontroly, jak Pepča roste, přibývá, jestli se nepřidaly problémy se štítnou žlázou nebo cukrovka. A ta velikánská úleva, že vše je v pořádku a že nám Pepča roste.

Dneska jsme ale moc dobře nepochodili- Pepánek neměl takové přírůstky, jaké by si pan profesor představoval a celkově řekl, že to není takové, jaké by bylo ideální. Takže nám navrhl, že uvidíme, jak to bude tyto tři měsíce a pokud by přírůstky byly jako tentokrát, léčbu bychom přerušili a pokud by přírůstky byly jako s růstovým hormonem, aplikaci hormonu bychom ukončili. Byla jsem v šoku, s tímhle jsem vůbec nepočítala. Nebudu lhát, když jsme šli z ordinace, nic do mě nebylo a neměla jsem daleko k slzám. Ale tak to mám vždy, když se něco dozvím, co není příjemné. Prostě to emociálně potřebuji vstřebat, abych se vzchopila  a zase fungovala dál. Dneska jsem se "vzpamatovala" docela rychle. Sice představa prcka v dospělém věku mě u Pepči tak trochu děsí, ale můžeme být šťatní, Pepča roste a je jinak zdravý! 

Vím, že existuje spousta horších situací, ve kterých se rodiče mohou octnout, ale přesto to není nejjednodušší, když se vyskytne něco, čím děti vybočují z "normálu". I když co je vlastně "normál"? Vzhledem k jeho vzrůstu jsme se nakonec rozhodli požádat o odklad školní docházky. Zápisem jsme prošli, u zápisu jsme byli u Inky z blogu Tvořím, tvoříš, tvoříme a byl to moc hezký zážitek, na který ještě teď s úsměvem na rtu vzpomínám. Pepča je prý šikovný, ne že bych o něm tedy někdy pochybovala :-) Ale v tuhle chvíli nám toto nakonec přišlo to nejlepší řešení. A kdo by pro svoje děti nechtěl to nejlepší.

Dnes jsme vám chtěla otevřít svou duši, přiblížit vám sebe jako mámu, ne jan jako kuchařku, dekoratérku a tak dále a tak dále. Mámu , pro které jsou Lucinka a Pepánek nade vše a i když se občas vyskytne nějaká bolest, je to máma, která si uvědomí, že je to hlavní, že máme sebe navzájem!


Přeji vám všem krásný zbytek dnešního dne!


Vaše Radka



                                                    zdroj Pinterest

39 komentářů:

  1. Ahoj Raduško,
    vím, co to je, když máma prožívá s dětmi jejich zdravotní potíže. Jaké jsou to stresy apod. I my jsme si tím s manželem prošli.
    Nakonec ale vše dobře dopadlo. Pepánek je sice menší, ale jinak je zdravý a to je to nejdůležitější. Kdoví, třeba se ještě s tou výškou rozjede.
    Mějte se u vás všichni fajn, Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, moc Ti děkuji za Tvůj komentář a povzbudivá slova, udělaly mi velikou radost! A jsem ráda, že u vás vše dobře dopadlo! Krásný dnešní den! Radka

      Vymazat
  2. Přeji hodně sil , bude to dobré..Uvidíte...ILA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, moc Ti děkuji! Krásný den! Radka

      Vymazat
  3. Ač malý, je váš:-) - budu držet palce - bojujte dál. Zuzana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzko, přesně tak. Malý, ale náš a my věříme, že vše bude dobré :-) Hezký den a moc děkuji za podporu! Radka

      Vymazat
  4. Radko, Pepánek i Lucinka mají štěstí, že mají skvělou mámu a to je víc než moc...
    Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, pevně doufám, že i oba dva si to myslí :-) Snažím se, i když občas taky dělám chyby. Moc děkuji a hezký zbytek dne! Radka

      Vymazat
  5. Radulko ♥ Pípulka je jediněčný,je to miláček,hlavně je zdravý,a výšku určitě dožene,jen co vysvitne sluníčko,tak ho vytáhne za šešulku,to bude Mudr koukat,poroste i bez injekcí-Janča Koniprd

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, jsi zlatá a zatím jsi mě vždy dokázala hezky podpořit! Moc Ti děkuju! Radka

      Vymazat
  6. Radko, jsi skvělá maminka. Netrap se, pokud vše nevyjde, jak by sis přála. Myslím, že jste s manželem udělali maximum. Nejdůležitější je, že je Pepánek zdravý a že jste všichni spolu. Hodně pozitivní energie do dalších dnů Anička

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aničko, i Tobě moc děkuju za vzkaz. Člověk občas najednou neví kudy kam, potřebuje ze sebe dostat to, co ho trápí a pak pozná, že je vše tak, jak má, protože ví, že má kolem sebe lidi, které má rád. Ne vždy je veselo, ale hlavní je, že stejně se pak zase začneme smát a o to víc si pak vážíme klidu. Hezký den! Radka

      Vymazat
  7. Za všetko hovorí srdiečko na oblohe!
    Krásny príbeh vrúcnej mamky!
    Radka, neboj sa, všetko dobre dopadne!
    Mám dvojičky, ktoré budú mať o 4 dni 25, chlapec a dievča. Celé detstvo chlapec siahal dievčatku len po prsia, v škole si z neho uťahovali, podceňovali, neraz prišiel s plačom. Na škodu bolo, že nechodili so sestrou do školy, tá by im dala! Ona chodila na ZŠ a on na 8-ročné gymnázium. Až v 20. ju prerástol a teraz má asi 185 cm :-)))
    Pááá

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Danielo, moc Ti děkuji za Tvůj vzkaz, je to takový příslib toho, že třeba i Pepča jednou bude habán :-) Manžel říkal, že byl také prcek ještě na střední, tak budeme doufat, že ještě zapracují jeho geny :-) Synovi a dceři už nyní přeji k narozeninám vše nejlepší! Krásný den! Radka

      Vymazat
  8. Zdravím Radko, moc děkuji za tento příspěvek, člověk si okamžitě připomene ty pravé hodnoty. Jsi úžasná máma, je to cítit snad z každého příspěvku.
    My jsme zase opačný případ - ve druhé třídě boty vel.39 a výška 150cm, šílená motorika a od malička kladené vyšší nároky od okolí, ale jsme zdraví, nic se nám nebortí, jen bouráme vše kolem :-)))).
    Pepánkovi hlavně hodně zdravíčka, je moc roztomilý a to ostatní přijde samo, Kája.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kájo, chtěla bych Ti moc poděkovat za Tvůj vzkaz! Povzbudil mě, potěšil mě, takže si toho od Tebe moc vážím! Člověku je hned lépe na duši :-) A tedy, člověk si asi opravdu nevybere, když je to tak, jsme vykulení, když je to opačně, nejsme na tom jinak. Takže přeji, ať je těch bouracích nehod co nejméně :-) Pepčovi vše přečtu, dostala jsem od něj svolení, že o něm mohu napsat :-) Krásný zbytek dnešního dne! Radka

      Vymazat
  9. Milá, nejmilejší Radunko! Ze všech tvých slov čiší tolik mateřské lásky, až mě to dojímá. Moc dobře vím, o čem mluvíš a tak i vím, že právě ta maminkovská láska a pouto rodiny dokáže neuvěřitelné zázraky. Nepochybuji, že bude vše v naprostém pořádku. Moc to vám všem přeji, Klárka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klárko, ani nevíš, jak jsem byla dojatá já, když jsem od vás četla všechny vaše povzbuzující vzkazy! Je moc hezké, že si tu pochválíme nejen to, co uvaříme, upečeme, zútulníme, nazdobíme. To je krásné! Ale to že se podpoříme, když někomu není hej, to je snad ještě krásnější :-) I když je to jen virtuální svět, je to strašně hezké a příjemné! Krásný den Tobě a rodině! Radka

      Vymazat
  10. Milá Radko, jste skvělá maminka!!! Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivo, moc Vám děkuji! Potěšila jste mě! Krásný zbytek dnešního dne! Radka

      Vymazat
  11. Má milá, myslím, že dámy přede mnou už napsaly asi vše - všechny cítíme, že jsi máma, která by pro své děti udělala vše a kdyby mohla, dýchala by za ně. Všichni toužíme po zdravé, bezproblémové rodině, ale ona skutečnost je často trochu jiná. A tady nastupuje právě ta láska a podpora těch nejbližších - a váš Pepča, ten si lepší rodinu ani nemůže přát!
    Věřím v dobrý konec myslím na vás!
    Klidný večer a hodně sil do dalších dnů přeji, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Helenko, moc Ti děkuji - nejen za všechny Tvoje pravidelné vzkazy, ale i za tenhle. Přesně jak píšeš, člověk si přeje, aby měl zdravou a spokojenou rodinu. Nebudu lhát, že vždy je na růžích ustláno, že je to procházka růžovým sadem. Ale pořád nám stojí za to, abychom byli spolu a když se občas něco nepovede, pořád nám stojí za to se na sebe zase usmát a omluvit se. A když přijde chvilka, kterou neovlivníme, musíme ji přijmout jako fakt a spolu fungovat dál. Moc Ti děkuji a přeji krásný zbytek dnešního dne! Radka

      Vymazat
  12. Milá Radko...jsi skvělá maminka a úžasný člověk, můžeš na sebe být pyšná. Bohužel ne všechno má člověk plně ve své moci...hlavně že je Pepánek zdravý ;-) já jsem vzrůstově také malinká (150 cm jako ty), i jako holka jsem to kdysi uvnitř sebe nelehce prožívala...ale časem člověk pozná ty hlavní hodnoty...třeba že se má o koho opřít - a to Pepča má. Pa, Lucka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, moc moc Ti děkuji, ani nevíš, jak moc jsi mě potěšila. Já jsem naštěstí nikdy netrpěla, nikdy jsem naštěstí nepoznala, že by mě někdo kvůli vzrůstu nějak utlačoval, smál se mi. Ale taky jsem si nikdy nenechala nic líbit. Asi jsem dostala k mé výšce odvahu a pusu vyřídilku :-) Aby byly síly vyrovnané! Nic Ti přeji hodně zdraví a štěstí a co nejvíce dnů bez starostí! Radka

      Vymazat
  13. Radu, jsi úžasná. Nejdůležitější je, že je Pepánek zdravý. Mějte se hezky, možná už i jarně :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavlo, moc moc Ti děkuji, je strašně hezké číst, kolik lidí, se kterými se vlastně ani neznám, vyjádří svou účast a podporu! Měj se moc hezky a doufám, že jaro přijde už co nejdříve, nemůžu se dočkat :-) Radka

      Vymazat
  14. Radko, ani nevíš jak Ti rozumím. Před 22 lety se nám předčasně narodila dvojčata. Syn a dcera. Byli malí, jen 2.15 syn, 2.25 kg dcera a oba jen 45 cm. Ale všechno jsme zvládli. Cvičení Vojtovi metody, noční pláče obou najednou, atd. Dnes syn, také Pepík měří 190 cm a dcera Barborka 178 cm. Oba studují vysokou školu a jsem na ně pyšná. Chci tím říct, že nic není ztraceno. Ona puberta taky vykoná svojí práci a Pepík vyroste, uvidíš. Moc zdravím, Jana V.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, moc Ti děkuji za vzkaz. Když člověk vidí, že u jiných to dobře dopadlo, hned je mu zase lépe, takže moc moc děkuji za podporu: No, ale na rovinu říkám, těch 190, to už by snad bylo i moc, vždyť bych mu ani pusu nemohla dát :-) Jsem ráda, že u vás nakonec vše dopadlo dobře! Hezké pozdravy i od nás! Radka

      Vymazat
  15. Pepča je sice menší, ale jistě má velké srdce po Tobě... Krásný den, Š.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Štěpánko, moc Ti děkuji! Měj se hezky! A hezké pozdravy do Milovic! Radka

      Vymazat
  16. Radu, chápu tě moc jak se cítíš. A jeden příklad ze života, kamarád byl na základce taky malinký, dávali mu taky nějaké růstové hormony a kdoví co ještě. A pak jim kdosi poradil aby mu pořád dokola a hodně dávali vývary z kostí. Nevím už jestli pomohly hormony nebo polívky, ale je to normální dospělý chlap. Ne nijaký obr, ale už taky ne prcek. Radu držím pěsti. Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majko, moc Ti děkuji za vzkaz. Já jsem to zase slyšela o čočce, tak asi zařadíme vše, co by mohlo pomoci :-) Snad se nám taky vytáhne a ještě všem ukáže, co to bude za chlapáka :-) Měj se mochezky a hezké pozdravy! Radka

      Vymazat
  17. Naše milá Radunko, tolik krásných slov podpory... a mamka nečte a nepíše...ale dlouho jsem nebyla na počítači.... Když jsi mi zavolala z Motola výsledek návštěvy u pana profesora, byla jsem taky smutná. Raději jsem ani znovu nevolala a čekala jsem, až se ozveš. Vím, že jsi zklamaná, že hormon nefunguje tak, jak bychom si všichni přáli. To my také. Ale Pepča je zlato. Je zdravý, šikovný, obrázek Vás dvou - mámy a táty, prima kamarád a ještě lepší bráška Lucinky..... a taky po spoustě generací první vlastní kluk v naší rodině ..... a hlavně náš milovaný vnouček. Zdraví je v životě nejdůležitější dar a ten, na štěstí, Pepíček dostal. Čas ukáže, jak se s výškou popere.... určitě není nic ztraceno. Vždyť je mu teprve 6. Ty jsi sice také malá, ale nic to neubírá tomu, že jsi obětavá, trpělivá, milující maminka Lucinky a Pepíčka a kromě jiného výborná kuchařka a cukrářka, pro mě nepřekonatelná šikulka v háčkování. To není na jednu malou Radku málo..... Tak Ti přejeme hodně sil, rodinné pohody a hezké přicházející jaro a spoustu slunečných dnů s dobrou náladou mamka a taťka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mamko, na to se nedá napsat nic jiného, než děkuju :-) A příště radši nepiš, protože jsem nějaká ubulená z toho :-) Moc vám děkuju, i že to s námi prožíváte, i že s náma taťka na každou prohlídku jezdí. Sice je Pepánek občas vztekloun, ale je náš a máme ho společně s Lucinkou nejvíc rádi, jak to jen máma umí. Mějte se hezky, pusu od všech Rďa + prcci

      Vymazat
  18. Milá Radunko, vše už tady bylo napsáno.......jsi skvělá a milující maminka a to je pro tvé děti nejdůležitější, dáváš jim do života, co nejvíce můžeš.....svou LÁSKU.
    Přeji ti hodně sil, určitě vše dopadne dobře.
    P.S. Příspěvek tvé mamky a taťky, mi vehnal slzy do očí....
    Jana
    Měj se krásně, pa Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, strašně moc Ti děkuji i za Tvá slova podpory a útěchy. No, musím se přiznat, že já byla dojatá z každého jednotlivého příspěvku od vás všech, takovou podporu jsem vůbec nečekala. Měj se krásně, krásný pohodový víkend! Radka

      Vymazat
  19. Zlaticko...tak nejako som prehliadla tento prispevok...nasla som ho az pri dakovnom clanku... :) uvids, ze vsetko dobre dopadne... malicky usmevny pribeh z mojho zivota :)) ked som mala asi 5 rokov, mamina ma zaniesla k doktorke, lebo sa jej zdalo, ze som priliz chuda...porovnavala ma s bratok, ktory mal nejake tie kila navyse...prosila ju aby aby mi dala pani doktorka nejake injekcie aby som priberala. Doktorka sa len usmiala a povedala mamine, ze moje kila su idealne...to len brat je lenivy a gulatucky. No ani ti nebudem hovorit...kolko kil mam navyse teraz : ))) narastlo zo mna veeelke dievca, ale mozem povedat, ze dakujem mamine za lasku ktorou ma obklopovala....a to je dolezite v zivote, lebo tu lasku a dobro mozem posuvat dalej... aj ked sa pomalicky gulam :), drzim palce a pozdravujem pa Zuzana

    OdpovědětVymazat
  20. Jsem na tom jako Zuzka, taky mi tento článek unikl. Pepča to třeba ještě dohoní Radu, mojí kamarádky malá měla v skoro sedmi letech výšku jako tříleté děti. A co začala chodit do školy, vytáhla se strašně moc. A i kdyby to nedohnal, svět se nezboří, hlavně že to není nic horšího. Já zase řeším opačný problém, Maty má výšku sedmiletých dětí :) Byla jsem s tebou u toho, když jste jeli poprvé do Motola, když jsi začínala píchat hormon (i když jen virtuálně), vím jak ti bylo. Ale zvládla a zvládáš to na jedničku :-* jsi holka statečná. Pozdravuj dětičky :) B.

    OdpovědětVymazat
  21. Radka, verim ze vsetko dobre dopadne :-) dnes presne pred 31 rokmi sme sa so sestrou narodili uz v 7. mesiaci a mali sme dokopy 3 kila a dnes sme "normalne" baby :-)
    drzim Vam palce a prajem vela vela zdravia a stastia :-) krasny tyzden, Lenka B. (ursulka 7 z mmb)

    OdpovědětVymazat