Holka z domečku

 

Celý můj dosavadní život jsem žila v bytě.
Jako malá jsem bydlela s mamkou, taťkou a mojí ségrou v bytě,
celé své dospívání jsem vyrůstala v bytě
a pak i s mou rodinou a dětmi jsem žila v bytě.
Ještě nedávno jsem si to tak přála,
chtěla jsem mít volný čas pro sebe,

 na lenošení a na výlety.
Nedovedla jsem si představit,

 že bych svůj volný čas měla věnovat práci v domě

 a kolem něj.
Odmítala jsem to.

To se ale změnilo loni.

Někdy to život tak nějak zamotá 

a já se z několika důvodů přestěhovala s dětmi do domku

 a stala se ze mně holka z domečku.

 Strach má člověk z věcí, které nezná.

 Nechceme se dobrovolně vystavovat jakémukoliv riziku a nepohodlí.

 Měla jsem strach, jak to budeme zvládat,

 zda se v domě nebudu bát,

 co vše je s domečkem spojené – 

údržba a péče o dům,

 zda si budeme umět poradit se vším, co bude přicházet,

 jak to bude náročné finančně.

 Najednou i prostor kolem nás byl mnohem větší.

 Zahrada, skleník, různá zákoutí,

 která volají po renovaci,

 opravě, úpravě….

 Takže brouků v hlavě bylo i přes to velké počáteční nadšení hodně.

 A víte co?

 I přes to všechno, že jsem nebyla na tohle zvyklá, 

že mne provází obavy a někdy se mi do ničeho vůbec nechce,

 já si tohle všechno začínám zamilovávat…

A s tím vším možná souvisí i moje další myšlenky,

 které ve mně začaly postupně dozrávat.

 Už nějakou dobu přemýšlím, že bych se vrátila ke psaní blogu.

 Zase mám nový elán, a náměty o čem psát.

 Za ty roky, co jsem měla pauzu od psaní,

 se spousta věcí změnila.

 Změnila jsem se i já.

 Nechci psát, že stárnu,

 ale zraju stoprocentně.

 Děti vyrostly, změnila jsem práci, přestěhovali jsme se

 a já zase začala pociťovat,

 že se v tom domečku ozvalo moje "staré kreativní" já.

 Moje práce není kreativní v tom smyslu,

 že bych něco tvořila.

 A tak jsem si řekla,

 že tvořením se člověk nemusí jen „živit“,

 ale že si s ním může vyplňovat zase svůj volný čas

 a začít o tom třeba zase psát... 

Nechci slibovat, kolik článků a jak často budu psát.

 Ke psaní mne už ale dokonce přemlouvaly i děti.

 Že to bylo hezké.

 Je mi úplně jasné, že za tu dobu,

 co jsem nepsala,

 se situace na internetu hodně změnila.

 Spousta lidí „jede“ přes sociální sítě,

 které táhnou.

 Ale to asi není úplně pro mne,

 i když to nezavrhuji.

 Ale hlavní část bych chtěla mít tady.

 Takovou tu moji oázu klidu,

 kde budu psát, když budu mít chuť.

 Kde budu psát o tom, co mám ráda.

 O tom, jaká místa jsem navštívila,

 co mi udělalo radost,

 co jsem upekla nebo uvařila,

 nebo jak si zútulňujeme naše nové DOMA.

 Prostě o „Kouzlu mého domova“,

 i když se domov od prvního článku na mém blogu změnil…

Ale domov,

 to není jen dům nebo byt.

Je to atmosfera,

která tam někde doma panuje.

Je to útulno a milo a je to to "něco",

co na vás dýchne,

když přijdete domů

 a zavřete za sebou braňku

 nebo domovní dveře... 

Pokud se opět najdou čtenáři,

 kteří k nám budou chodit na návštěvu,

 budu ráda.

 Budu si na to tady muset zase zvyknout,

 osahat,

 co je tu za novinky a připomenout si,

 jak se tu vlastně píše.

 Protože co si budem,

 po těch letech jsem toho opravdu hodně zapomněla 😊


Tak Vás tu tedy zase po letech vítám.




Vaše Radka