Krásné odpoledne!
Před pár minutami jsem dorazila domů,
a protože jsem ještě plná dojmů a zážitků,
rozhodla jsem se,
že se s Vámi podělím s mým dnešním dnem.
Ráno jsem se probudila ještě před zazvoněním budíku.
V hlavě mi dozníval ještě nějaký sen,
který už si ale už nyní nepamatuji,
jak to tak bývá.
Byla jsem příjemně vyspalá,
oči mne nebolely a tak jsem si říkala,
jak je milé, ještě si poležet,
než zazvoní budík.
Po chvilince mi to nedalo
a že se podívám na telefon,
kolik mi zbývá ještě minut příjemného lenošení vedle Pepánka ve vyhřáté posteli.
Telefon byl ale úplně hluchý,
pouze problikávalo červené světýlko značící vybitý telefon.
Vstala jsem tedy
a šla se podívat do kuchyně,
kolik je hodin.
Šok!
Bylo 5 minut po šesté!
Vstáváme v půl šesté
a z bytu odcházíme něco málo po čtvrt na 7.
Rychle vzbudit Pepánka!
Tentokrát žádná snídaně!
Směr koupelna - umýt, vyčistit zuby, učesat, nalíčit, obléci!
Tentokrát se stlaní postele nekoná
- NESTÍHÁME!
Zjistit příčinu toho,
proč mi nezvonil budík na telefonu
a proč mi nevolal ani manžel,
kterého máme jako pojistku,
že bychom se nevzbudili.
Telefon úplně vybitý.
Ale proč?
Je v nabíječce
a nabíječka je v zásuvvce.
Po ohledání nabíječky jsem hned zjistila příčinu.
Nabíječka je překousaná od našeho milovaného králíčka.
V tu chvíli ze mě vypadlo jen:
o víkendu je králík na smětaně :-D
A protože máme doma jen 2 funkční nabíječky
a jednu z nich má Lucinka s sebou u babičky,
protože tam marodí
a druhá je překousaná,
není ani šance si vzít jinou s sebou do práce.
Takže mě v hlavě hned přepadne panika,
co si bude říkat manžel,
že se nám nemůže dovolat.
V poklusu letíme do školky,
Pepánek se převlékne
a já letím na autobus do práce.
Nevím, kolik z vás si pamatuje telefonní číslo své drahé polovičky,
ale já od té doby,
co mám číslo v paměti telefonu,
si ho prostě nemám snahu zamamatovat,
takže ani z pevné linky jsem ihned nemohla volat.
Ještě málo hodin na to,
abych volala babičce a Lucince.
Nakonec mi kolegyně z jiné kanceláře půjčuje svou nabíječku
a alespoň jeden problém je vyřešený.
Potom jsem se dovolala babičce,
ta mi dala číslo na manžela
a já mu mohla dát vědět,
co se dělo.
Celý den byl v poklusu, shonu, v presu,
jako každý jiný za poslední cca 3 - 4 měsíce.
Hurá, mám donabitý svůj telefon
- až půjdu z práce,
musím si koupit novou nabíječku.
Jak jsem se zmýlila!
V půl třetí mě ještě volá šéfová na termín.
Termín se poněkud protáhl,
takže už bych nestíhala vyzvedávat Pepánka ze školky.
Šéfová usedá za volat a veze mě ke školce.
Jak já ji byla vděčná!
Nevím, jak bych Pepčovi vysvětlila,
že dneska spí ve školce, mamka sama doma,
tatínek v Kvasinách a Lucinka u babičky.
Naše rodina je poslední dobou jakási rozlítaná :-)
A to,
že jsem si chtěla dnes ještě koupit nabíječku
na to jsem si vzpomněla samozřejmě až doma.
Takže v tuhle chvíli se modlím,
aby mi telefon vydržel alespoň do rána
a raději si nařídím na ráno Pepánkův budík
s autíčkem Mc Queen :-)
Co kdyby se chtěla situace opakovat :-)
Dnešní den stál opravdu za to už od jeho prvopočátku!
Ale víte co je zvláštní?
Nehroutím se,
dobrá nálada vydržela
a já doufám,
že zítra budu mít v práci dostatek energie na to,
abych splnila všechny zadané úkoly ještě před tím,
než budu mít v pondělí a úterý volno....
Přeji Vám všem krásný zbytek dnešního dne!
A když nejde o život,
však vy víte.... :-)
Vaše Radka
