Moje nejmilejší dětská knížka ...

Nedávno přišla Lucinka ze školy s domácím úkolem. Měli si rozmyslet, která knížka je knížkou jejich srdce. Přemýšlela hodně, chodila ke knihovničce, vybírala a vybírala a nemohla se rozhodnout. Bylo jich víc, které má ráda, ale nakonec si vybrala Neviditelnou Zuzanku od Eduarda Petišky s ilustracemi od Heleny Zmatlíkové. Knížku jsme přečetli už několikrát a od té doby, co je sama čtenářka, si už knížku  dvakrát přečetla i sama. Někdy musím Lucinku do čtení honit, ale jindy si sama místo víkendového poledního spánku sama zaleze do postele a čte si. Přečetla už spousty knížek a dokupujeme a půjčujeme další a další. Jsem ráda, že obě děti ke knížkám mají vztah. Už od mala jim knížky čtu. Neříkám, že každý den, někdy to prostě nevyjde, ale snažíme se číst pravidelně. Knížka patří pravidelně k dárkům od Ježíška, k narozeninám, ke dni dětí a občas i jen tak, jako malá odměna. Lucinka si nosí ze školy katalogy s knížkami, které si mohou objednat a musím říct, že jsme zatím pouze jednou knížky neobjednali, protože to bylo před Vánocemi a my jsme nevěděli, jestli náhodou už Ježíšek nějaké knížky nevybral ... Zrovna dnes si donesla další 3.

Pamatuji se, že jako malá holka jsem si vybírala nejprve knížky podle toho, jak se mi líbily obrázky, jak silné byly  a jak velká písmenka knížky měly.  Čím větší písmenka a slabší knížka, tím lepší :-) V dětství jsem měla  spoustu knížek, které se mi líbily, které nám nejdříve četla maminka a pak samy se ségrou a které jsem měla ráda.  Ale jedna je ta úplně nej, ke které se dokonce ráda vracím i v dospělosti. Jsou to Děti z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové. 

Tu knížku doslova miluju! A to hned z několika důvodů. Pamatuji se, že se mi knížka moc dobře četla, měla jednoduchý sloh, jednoduchá slova, jednoduše stavěné věty. Jedna věc, která mi utkvěla v paměti a která je pro mě v téhle knížce typická je to, že autorka často používala spojku a i v místě, kdy by jindy stačila  jen čárka :-) Jsou to prostě detaily, kterých jsem si už všímala, protože některé kapitoly jsem znala už nazpamět. Místo, aby bylo napsané: Byla tam Lisa, Britta, Anna a Olle, bylo napsáno (alespoň ve vydání, které jsme měly jako malé holky): Byla tam Britta a Anna a Olle a Lisa :-) Ani nevím, kolikrát jsem už knížku četla, ale je to stoprocentně rekordmanka mezi knížkami. Některé kapitoly mám obzvláště ráda: Když má Lisa narozeniny a dostane svůj vlastní pokojíček, chystání na Vánoce, Vánoce. To jsou asi úplně ty nejoblíbenější! My se ségrou jsme měly ještě vydání po naší mamince. Knížka už byla trošku v "salátovém" vydání, ale při četnosti čtení se není ani čemu divit. Nebyla obdélníková, jak to u knížek bývá, ale byla čtvercová a jak vypadala si pamatuji ještě dodnes, i když doma máme již novější vydání, které jsem kupovala pro naše děti.

Ještě než jsme měli děti, jsem četla ráda. Byly to většinou krimi knížky od Martiny Cole nebo Sidneyho Sheldona a měla jsem ráda knížky z lékařského prostředí. Jenže když přišly děti, dospěláckou literaturu jsem odložila a četla jen dětské knížky. Ale je to cca rok a půl, co jsem si konečně zase na četbu udělala čas a začala hltat řádek za řádkem, odstavec za odstavec, kapitolu za kapitolou... Například loni jsem přečetla 20 knížek. Některé knížky byly oddechovky, jednoduché čtení, u kterého nemusíte moc přemýšlet, ale které se vám přesto líbí, i když u kritiky moc neuspěly, ale jiné byly napínavé a začala jsem hodně číst severskou krimi literaturu. Začala jsem trilogií Milenium od Stiega Larssona a následovaly knížky od Larse Keplera a od, v současné době mého nejoblíbenějšího autora, Jo Nesbo. Jeho Sněhulák nebo Levhart je prostě nezapomenutelný a občas jsem se v noci bála, i když manžel ležel vedle mne :-)  Konečně se zase začala alespoň trošku plnit police knížkami pro maminku, ne jen pro děti.

 Mám moc ráda vůni nových knížek. Mám moc ráda, když si knížku otevřete a můžete k ní přičichnout. Mám moc ráda, když otáčíte stránky a stránky papíru šustí. Jsem ten typ člověka, který by neměl ze čtečky, případně on line četby vůbec nic. Jednou jsem to zkusila, ale strašně ráda jsem se ke knížce vrátila. V tomhle budu asi konzervativec.

A jak to máte vy? Dáváte přednost knížce, nebo jinému způsobu? A která dětská knížka je knížkou vašeho srdce? Budu ráda, když mi napíšete a třeba i typy na knížky, které se líbily vám a které by stály za přečtení.

Hezký den

Radka