sobota 16. srpna 2014

Svět očima blogerky ...

Mužský a ženský svět. Svět dětskýma očima a svět dospělých.. Svět shopaholiků, workoholiků a jiných ...holiků... Když se nad tím tak zamyslím, existuje spousta světů, která nás všechny obklopuje, ale ne do každého z nich je nám povolený vstup. Někdy je nám vstup do některého světa odepřen.  Ne naší vinou, že bychom tam nechtěli. Ale tím, že ani nevíme, že bychom tam mohli chtít, nebo prostě nás to míjí jako jedoucí vlak a my si tohoto světa ani nevšimneme. Z něterého světa se pomalinkými krůčky dostaneme jinam a zpátky už není návratu. Vyměníme jeden svět za jiný, protože vyrosteme a odložíme dětské střevíčky.... A na chvilinku se tam potom vrátíme, když máme svoje děti, nebo vnoučata. Ale to už je jiné, díváme se na svět dospělýma očima a alespoň já jsem pořád ve střehu a vnímám dětský svět úzce spojený se světem nebezpečí, abych předešla úrazům a nepříjemnostem. Člověk se sice nechá občas pohltit dětskou hrou, pořád ale někde vzadu bliká varovný majáček....
Svou náturou,povahou a svými zájmy jsem pomalinku pronikla do tajů ručních prací. Nebylo to jen tak. Byly jsme se sestrou ovlivňovány naší mamkou a vlastně i babičkou. Obě jsou moc šikovné, obě mají rády ruční práce - háčkují, pletou, šijí, mamka peče krásné dorty, teta - mamky sestra -  zase ráda vaří a peče a zkouší nové recepty, dělala koberce a mamka a i teta rády aranžují. Člověk by asi musel být úplně slepý, kdyby ho to neovlivnilo a kdyby si cestu k ručním pracem také nenašel. Asi jsem to musela dostat i v genech. Jako malá jsem chodila do lidušky na výtvarný obor a i když jsem pak už přestala chodit, někde to pořád dřímalo a teď to zase proniklo na povrch.
Estetično je mi blízké, mám ráda krásné věci, krásné fotky. Jsem možná moc náročná, ale přijde mi plýtvání časem, když někdo upeče něco krásného, nebo něco krásného vytvoří a potom to vyfotí na upatlaném stole nebo na jiném nevzhledném místě. Vadilo mi to vždycky. Setkala jsem se s názorem, že čančat je to zbytečné a že je to přetvářka. 
Jenže já to tak necítím. A v okamžiku, kdy se ze mne stala blogerka a já začala psát blog,  v té chvíli nastala ještě větší změna, jako bych se začala dívat na svět jinýma očima, které do té doby byly zavřené a dřímaly. Vy, které také fotíte a píšete o tom, to máte možná stejné nebo podobné. Jdete po ulici a všímáte si detailů, kterých jste si nikdy předtím třeba ani nevšimli. A říkáte si: hmm, to by byla krásná fotka. Otevřete kuchařku nebo časopis, zahlédnete nějaký recept a v hlavě už vám neběží pouze to, aby se dílo podařilo, ale i to, jak by se výsledek vašeho snažení mohl vyfotit. Nezasvěceným by to možná mohlo přijít jako posedlost, ale ono to tak není. Je to láska k něčemu, co vás baví a naplňujete, z čeho máte radost! 
A co vlastně znamená být blogerkou? Koupíte si drobnost a vyfotíte ji. Listujete časopisy o bydlení, vaření, pečení a hledáte inspiraci na internetu. Myslím, že v mém okolí neznám blogerku, která by pro inspirace nechodila na pinterest. Když už něco upečete nebo uvaříte, běháte kolem pokrmu, chytáte nejlepší světlo, nejlepší detail, připravujete si aranžmá, aby fotka hezky vypadala a když ji stáhnete do počítače, zjistíte, že nevypadá tak dobře, jak jste si představovala. Takže pokud je čas, jdete fotit znovu :-) Někdy zjistíte, že se vám fotka povedla, ale co ten flek na fotce? Ano, to jsou otisky prstů od toho, jak jste na foťák šáhla ve schvíli, kdy jste měla ruce zamatlané od mouky nebo másla, protože jste zrovna musela nutně vyfotit to, jak moučník vypadá před upečením. Od dob blogování jím občas také studené jídlo. Proč? Protože členům rodiny bych si to nedovolila, ale než vyfotím svou porci, jídlo už není tak teplé, jako bylo při servírování na talíř :-) A když už vše máte upečené, uvařené, vyfocené a stažené v počítači a jste s kvalitou fotek docela spokojené, zjistíte, že vás v kuchyni čeká snad dvojnásobné množství nádobí, než obyvkle. Co je příčinou, na to jsem ještě nepřišla :-)
Pak přijde kreativní práce u počítače. Musíte sepsat recept, úvodní text, několik málo řádků o výletě, o zážitcíh, o vašich pocitech. Někdy plyne slovo od slova, plníte řádky jeden za druhým a slova mají smysl. Ale někdy jste na tom tak, že si říkáte, proč já s tím vůbec začínala. Když už něco vymyslíte, přijde vám to hloupé, obyčejné, že to nemá šmrnc. A vy byste tak strašně chtěla, aby váš blog byl úspěšný, navštěvovaný .... Pak příspěvek přeci jen dokončíte, přidáte fotky, které občas musíte malinko upravit v programu na úpravu fotek, stisknete tlačítko enter. Jste ukolébání tím, že se vám to povedlo a čekáme, ano přiznejme si to čekáme, kolik komentářů, případně kolik návštěv bude článek mít, jak bude úspěšný.
Mezitím "jdete na návštěvu" na jiné blogy, zanecháte jiným blogerkám pár povzbudivých a milých řádků a najednou najdete nějaký blog s dokonalými články, s dokonalým bydlením, s dokonalými fotkami, že vám doslova spadne brada a máte chuť s vaším blogem seknout :-) Ale pak najdete milý komentář u vašeho článku, zahřeje vás to u srdíčka a vy si říkáte, právě proto to dělám. Zrovna včera jsem psala kamarádce Barče, že mám svůj blog strašně ráda, že jsem ráda, že ho mám a že jsem ráda, že jsem s ním začala. Občas máte prostě potřebu kousek ze sebe rozdat i jiným lidem a pokud je to potěší, stojí to o to víc za to! Proto přemýšlíte, o čem všem napsat a rádi zkoušíte i nové věci. Nenechá vás to prostě usnout na vavřínech a snažíte se, aby tu bylo ostatním blogerkám, které k vám zavítají, dobře.
Takže bych vám všem chtěla moc poděkovat, že sem chodíte. Chtěla bych všem poděkovat, že píšete, že se inspirujete. A chtěla bych vám slíbit, že i když nastane chvíle a já nebudu moci psát tak často jako nyní, že se na svůj blog "nevykašlu" a že budu psát dál...



Vaše blogerka Radka :-)


PS: Posílám jeden motýlí pozdrav!











19 komentářů:

  1. Ahoj Radu! Myslím, že pod tvá krásně napsaná slova se může podepsat většina z nás. Větu: "nekrájej to, mamka ještě nefotila" nebo "už se to může jíst" jsem slyšela už mockrát :o) Stejně jako na výletech nebo i cestách je foťák stále v pohotovosti :o)
    Někdo kroutí hlavou, ale já jsem tu s vámi moc ráda.
    Moc tě zdravím, Helena

    PS: parádní fotky z výletu a krásná kytička

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Helenko, když jsem četla Tvůj komentář, musela jsem se smát. Je to u blogerek všude stejné. Děkuji za Tvé pravidelné návštěvy a krásný večer! Radka

      Vymazat
  2. Tak se slovy v druhém odstavci jsem se hodně ztotožnila.. Jedna babička byla švadlena, druhá se zase viděla v zahrádce, mamka výborně vaří, navíc mě měla v relativně pozdním věku. Jsem tím hodně ovlivněná a ačkoli mi bude za měsíc teprve 20, tak mi přijde, že mám na hodně věcí trochu jiný pohled, než spousta holek okolo mě.. Samozřejmě, že mě taky zajímají make-upy a různé, leckdy puberťácké blbosti, ale zase nemám potřebu chodit na diskotéky apod.. No jo no.. trošku jsem se teďka zamyslela.. :-D

    Krásná slova, taky jsem si kolikrát říkala, proč se vlastně snažím, když nikdy nebudu mít tak dokonalý blog, jako ostatní.. Jenže to je asi věc názoru a když budu vědět, že je alespoň pro jednu osobu můj blog inspirující, nepřestanu pokračovat.. :-) A Ty to nedělej taky, byla by to škoda.. ;-)

    Hezký večer,
    Skills of Art
    skills-of-art.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš naprostou pravdu s tím, že i kdyby pro jednuosobu byl blog tím pravým, stojí to za to! Takže hlavu vzhůru, cvičení dělá mistra :-) Krásný večer a děkuji za Tvou návštěvu! Radka

      Vymazat
  3. ... Moc pěkně napsáno a s klidem se pod to podepíšu. Měj se pěkně Věrka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrko, moc Ti děkuji a i Ty se měj krásně a pohodově!Radka

      Vymazat
  4. Radu, krásný článek...Já začala psát blog letos o jarních prázdninách..vlastně ani nevím, kde jsem k tomu vzala odvahu a nějaký podnět..možná trochu nuda..nevím..a teprve pak jsem objevila svět blogerek...vůbec jsem netušila do čeho jdu a jak hezky mi bude...Když jsem si nazvala svůj blog, vůbec jsem vlastně netušila, co všechno tam budu dávat. Dnes by se měl spíš jmenovat Pelmel nebo Páté přes deváté :o))...svět blogu mě uchvátil..samozřejmě, že mám neskutečnou radost, když se mi zvyšuje návštěvnost a někdo si to čte, ale musím se přiznat, že to co píšu, je hlavně pro mě, uchovávám si vzpomínky víc než v hlavě a kdykoli se můžu podívat a vidět, co jsem dělala...Můj blog vůbec není dokonalý a ani nikdy nebude..Samozřejmě i mně padá brada nad některými krásnými blogy, ale nehroutím se z toho:o), naopak se ráda inspiruji..Prostě já jsem já a můj blog bude asi pořád to páté přes deváté:o) a pokud si někdo najde něco, co ho osloví, tak budu moc ráda...měj se krásně a jedno vím jistě..Tvůj blog gudu navštěvovat pořád..protože pro mě je jedním z těch dokonalých! Krásné dny..Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Inko, děkuji Ti za vyčerpávající komentář a musím napsat, že jsi mě dojala, znáš mě, k dojetí nemám daleko :-) Moc si toho vážím!!!! Jinak s blogem to mám podobně jako Ty! Také jsem přesně nevěděla, co vše tam budu chtít mít, uvažovala jsem nad recepty a háčkováním. Ale nakonec je to soubor všeho možného a myslím, že časem přibudou ještě další věci. U Tebe se mi líbí i kraťounké úvahy, postřehy, je to moc fajn. Když jsem začínala v dubnu, psala mi jedna paní, že svět blogerek je strašně fajn, že se ženské podporují a mají k sobě úctu a neurážejí se. Toho si moc vážím a to se mi moc líbí. Zatím jsem se naštěstí nesetkala s negativní reakcí. Jako by ten svět nebyl ani reálný :-) Přeji Tobě a Tvému blogu hodně spokojených čtenářek a spoustu nápadů! Hezkou neděli! Radka

      Vymazat
  5. Raduško, krásně a od srdíčka napsané... cítím to stejně jako ty a už se strašně moc těším až ten můj mladší prcek trošku odroste, nebude vyžadovat tolik péče, já nebudu muset za ním neustále chodit a uklízet a budu mít čas se do toho plně pustit :) Blogovat nás prostě baví. Jsme blogerky na plný úvazek a navzájem se podporujeme, obdivujeme a inspirujeme. Žádná závist a nic škaredého a vo vo vo vo vo tom to je :) Krásný večer Radunko :*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baru, děkuji Ti, ještě že se máme, že si dodáváme odvahu a třeba že se i nasměrujeme, o čem napsat :-) Krásnou neděli! Radka

      Vymazat
  6. Radunko, líp bych to nenapsala a mám radost, že náš blogerský svět je plný milých setkávání.
    Jsem tu se všemi moc ráda.
    Pohodovou neděli, pa Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, moc děkuji! Já jsem si nedokázala představit, že to bude tak fajn :-) Stačí navštívit nějaké milé stránky a člověku se může zlepšit i nálada! Hezký večer! Radka

      Vymazat
  7. Raduš, moc pěkné psaní. Krásný zbytek léta :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavli, děkuji Ti moc a i Tobě krásný zbytek léta! Radka

      Vymazat
  8. Raduško, článek se Ti moc povedl... Já jsem sice jen čtenář, ale chápu Vaše obavy (Vás blogerek).
    Věř, že tvůj blog patří k mým oblíbeným a ráda se k Tobě vracím. Takže PIŠ DÁLE!
    Přeji spousty poskakujících písmenek a také pěkných záběrů...já zase přijdu :o) paaa Š.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Štěpánko, moc Ti děkuji za Tvé návštěvy a za časté komentáře. Patříš od začátku k mým stálicím a moc mě to těší! Takže neboj, bude dále o čem psát, mám už další novinku, kterou pro Vás chystám a snad se zadaří a budu v té novince moci pokračovat dál. Vše se včas dozvíte :-) Krásný večer! Radka PS: Docela se divím že Ty sama ještě blog nemáš, přijdeš mi pro něj jako stvořená :-) Radka

      Vymazat
  9. Radko, napsala si to velmi výstižně. Jsem ráda, že "v tom" nejsem sama :-) Já jsem také dlouho váhala, zda blog založit a nejprve objevovala blogerský svět z pozice "pouhého" čtenáře. Když jsem sebrala odvahu a začala psát ten svůj, také mne přepadaly obavy, zda to má smysl, zda si jej někdo najde, oblíbí, když existuje tolik krásných českých, slovenských ... a ještě větší množství zahraničních blogů. Vypiplaných do posledního detailu. Kus orientace na výsledky žije v každém z nás, takže sledování statistik návštěvnosti toho kterého příspěvku a vůbec celého blogu, počtů pravidelných čtenářů ad. prostě patří k věci. Ale neměli bychom se na ně příliš upínat, i když milý komentář pod příspěvkem potěší asi každého... :-) Přeji Tvému blogu, ať se mu daří. O čtenáře, kteří přijdou nakouknout, inspirovat se, potěšit se, nouzi mít jistě nebudeš :-)

    OdpovědětVymazat