Krásný podvečer!
Dnes mi konečně začala vytoužená dovolená.
Týden budu trávit pouze s Pepánkem,
protože manžel chodí do práce a Lucinka odjela k babičce do Chotíkova.
Na dnešní den jsme neměli naplánováno nic zvláštního,
protože i o dovolené je nutné zařídit i takové ty běžné věci
a proto jsme si zašli odpoledne alespoň do cukrárny.
A po návratu tu začalo.
Chtěla jsem si tu ještě poklidit pár věcí, a Pepí, že se půjde osprchovat.
Sprchuje se rád a naše sprchové šampony mizí rychlostí blesku.
Totiž taková sprcha nepředstavuje pouze mytí,
ale musí se probádat,
jakou vůni, barvu a konzistenci bude mít tenhle a tamten sprcháč dohromady.
Vy co máte doma malé děti, to zajisté znáte.
Takže mě ani neudivovalo, že je Pepí ve sprše zase delší dobu.
Za chvilku jsem slyšela, že na mě volá.
Protože jsem měla ale zrovna ruce ve dřezu,
říkala jsem si, že chvilinku počká.
Za okamžik ale volal a volání už bylo naléhavější
a v Pepánkově hlase bylo slyšet,
že se něco stalo, že není vše tak, jak by mělo být.
Lítla jsem tedy do koupelny s myšlenkami, co se mohlo stát.
Pepča stál vykulený ve sprchovém koutě
a páčka od pákové baterie byla nepřirozeně vychýlená.
"Ono se to ulomilo!"
Když jsem na páčku sáhla,
zůstala mi v ruce a já zůstala v ten okamžik jako opařená.
A co teď?
Voda se řinula ze zbytku baterie a nebylo ji jak zastavit.
První, co mě napadlo,
že manžel je 125 km daleko v Kvasinách,
že ten mi s tímhle asi těžko pomůže.
Taže jsem otevřela dvířka od stoupaček a snažila jsem se vypnout kohoutky s vodou.
A voda se proudem valila ze zbytku pákové baterie dál a dál.
Jako naschvál mi páčkou nešlo otočit,
až když jsem se zdravě naštvala a s úlevou jsem zařvala do...,
páčka povolila.
Jenže to jsem zastavila pouze teplou vodu a musela jsem ještě studenou.
S touhle páčkou se zase otáčelo jiným směrem,
ale nakonec se také zadařilo.
Ani nevíte, jak se mi ulevilo,
že se mi vodu nakonec podařilo zastavit.
Po prvotním zásahu jsem volala manželovi,
co se nám přihodilo a co máme dělat.
Ještě že je tzv. vod vochu a má ve stavebninách a u instalatérů známé.
Vedle našeho domu je Instatop,
manžel jim zavolal a i když měli už zavřeno,
počkali a já skočila novou pákovou baterii koupit.
Manžel až kolem osmé půl deváté přijede z práce,
bude muset baterii ještě vyměnit.
Když jsem se Pepči ptala, co dělal,
nejdříve nechtěl s barvou ven,
ale pak se přiznal, že se na baterii pověsil a i když je drobek,
jeho tíhu baterie prostě nevydržela.
Teď už se tomu směju,
ale v první chvíli se o mě pokoušely mrákoty.
Když vidíte, že vám voda crčí a vy ji prostě tou páčkou nezastavíte,
protože ji máte v ruce :-)
Jediným problémem v tuhle chvíli je,
že na nádobí a při dopouštění záchodu musím jít znovu do stoupaček,
vodu pustit a tím pádem nám voda teče i ve sprcháči.
No tohle opravdu dokáže jen život :-)
A taky jsem si hned vzpomněla na včerejší film Holky z porcelánu,
kde se jim přihodilo něco podobného...
Máte taky nějaký podobný zážitek?
Doufám, že zbytek dovolené už proběhne bez nejmenšího zádrhelu, můžeme být rádi, že se nic horšího nestalo :-)
Mějte se krásně!
Vaše Radka
