Měsíc se s měsícem sešel ....

Milé a milí,

měsíc se s měsícem sešel a já dnes slavím s velikou radostí 1. měsíc existence mého blogu. Vím, že je to v pojmu času jen malilinkatý zlomek, ale pro mne to moc znamená. Určitě ne tolik, co pro mne znamenají děti, rodina a zdraví , ale můj vlastní blog se z nuly posunul někam na výsluní, někam na místo, mezi mé milé chvilky, někam mezi to, co mám ráda a co mě baví. A tím důvodem jste vy všichni, kteří sem chodíte nakukovat, přečíst si pár řádek, mrknout na fotky a napsat váš komentář! Každé jednotlivé vaší návštěvy si strašně moc vážím, moc pro mne znamená, jsem vděčná za každý jednotlivý komentář a to bez výjimky! Úplně nejvíc to pochopíte asi vy, které se v blogerském světě už nějaký ten čas pohybujete. Do každého článku, fotky a do každého výtvoru, který zde zveřejním, vkládám kus sebe, svoje srdce, svůj čas a to už přeci něco znamená. Čas je totiž v dnešní uspěchané době vzácný. A jak už jsem psala, odměnou jsou mi vaše návštěvy, komentáře a pochvala od rodiny, dětí a manžela, který mi řekne, že si snad nikdy nedovedl představit, co vše ve mě je a že je pyšný, jakou šikovnou ženskou doma má. A to se přeci krásně poslouchá a potěší to u srdíčka!

Již na začátku jsem psala, že jsem blogy obdivovala, ale nedokázala jsem si představit, že ho sama jednou budu psát. Nedokázala jsem si představit, že budu umět psát o něčem, co mne baví a co mne zajímá. Fotila jsem už dlouho moc ráda, ale myslela jsem si, že nebudu umět nacházet slova a měla jsem pocit, že "pouze" o fotkách to být nemůže. Mám právě ráda tu omáčku kolem, když někdo s láskou a zájmem umí psát o něčem, co ho zajímá, co miluje a  čím tráví své volné chvilky.  Ale pak jsem začala a nejednou se mi v hlavě rodí slovo od slova, na papíře přibývají slova,řádky, věty, odstavce a celé články. Ano, občas si totiž článek musím připravit nejprve na papír a teprve potom ho přepisuji :-) . 

Všechno tohle mi probíhalo hlavou, když jsem přemýšlela nad tím, jestli s tímhle začít. Ale úplně tím posledním a  nejdůležitějším spouštěčem, proč jsem se do toho všeho pustila, byl jeden okamžik, o kterém bych vám teď také ráda napsala. Spousta z vás se určitě pohybuje v prostředí facebooku. Není to jen o komunikaci lidí, kteří se znají osobně, ale můžete zde najít i lidi, kteří mají společné zájmy, koníčky, se kterými si můžete vyměňovat zkušenosti, rady, podělit se s radostí, nebo s tím, že se vám zrovna to a to nedaří. Už jsem také psala, že ráda vařím a fotím potom mnou připravené laskominy. Takže na facebooku jsem byla v různých skupinách o vaření. A pak to v jedné přišlo. Oslovila mne  Monika Růžičková, že se jí líbí fotky jídel, které vkládám. Po menší komunikaci se mne nakonec zeptala, zda bych se nechtěla stát součástí týmu a zda bych nechtěla přispívat na internetové stránky http://www.pazitka.cz/. Bylo to pro mne ohromným překvapením a v té chvíli pocitem naprostého štěstí. Vždyť co může být pro člověka lepšího, než když někdo ocení jeho práci! Takže tímto článkem bych chtěla zároveň Monče a celé Pažitce poděkovat, že mi dala tu šanci a že byla také spouštěčem toho, že jsem si tyto stránky udělala. Protože jsem si řekla, že budu přispívat čas od času nejen na Pažitku, ale že konečně začnu realizovat svoje malé sny a přání!

Takže berte prosím toto jako můj malý závazek, že se budu nadále snažit, aby pro vás tyto návštěvy byly milé, inspirující, potěšující. Protože člověk si musí opečovávat a vážit toho, co má rád a nesmí usnout na vavřínech. Všem ještě jednou děkuji za váš čas zde strávený, za vaši chvilku z vašich dnů a přeji vám jen vše dobré! Na srdci mám ještě několik věcí, ale v tuhle chvilku si je nechám zatím pro sebe a třeba na ně někdy přijde řada, až uzraje ten správný čas. 

Krásný pátek a nadcházející víkend

Radka