Když je den jako vyšitý....

Krásné odpoledne!

Před pár minutami jsem dorazila domů,

a protože jsem ještě plná dojmů a zážitků,

rozhodla jsem se, 

že se s Vámi podělím s mým dnešním dnem.

Ráno jsem se probudila ještě před zazvoněním budíku.

V hlavě mi dozníval ještě nějaký sen,

který už si ale už nyní nepamatuji, 

jak to tak bývá.

Byla jsem příjemně vyspalá, 

oči mne nebolely a tak jsem si říkala,

 jak je milé, ještě si poležet,

 než zazvoní budík.

Po chvilince mi to nedalo 

a že se podívám na telefon,

kolik mi zbývá ještě minut příjemného lenošení vedle Pepánka ve vyhřáté posteli.

Telefon byl ale úplně hluchý,

pouze problikávalo červené světýlko značící vybitý telefon.

Vstala jsem tedy 

a šla se podívat do kuchyně,

kolik je hodin.

Šok! 

Bylo 5 minut po šesté!

Vstáváme v půl šesté 

a z bytu odcházíme něco málo po čtvrt na 7.

Rychle vzbudit Pepánka!

Tentokrát žádná snídaně!

Směr koupelna - umýt, vyčistit zuby, učesat, nalíčit, obléci!

Tentokrát se stlaní postele nekoná 

- NESTÍHÁME!

Zjistit příčinu toho,

 proč mi nezvonil budík na telefonu

 a proč mi nevolal ani manžel,

kterého máme jako pojistku,

 že bychom se nevzbudili.

Telefon úplně vybitý. 

Ale proč? 

Je v nabíječce 

a nabíječka je v zásuvvce.

Po ohledání nabíječky jsem hned zjistila příčinu.

Nabíječka je překousaná od našeho milovaného králíčka.

V tu chvíli ze mě vypadlo jen: 

o víkendu je králík na smětaně :-D 

A protože máme doma jen 2 funkční nabíječky

a jednu z nich má Lucinka s sebou u babičky,

protože tam marodí

 a druhá je překousaná,

není ani šance si vzít jinou s sebou do práce.

Takže mě v hlavě hned přepadne panika,

co si bude říkat manžel,

že se nám nemůže dovolat.

V poklusu letíme do školky, 

Pepánek se převlékne

 a já letím na autobus do práce.

Nevím, kolik z vás si pamatuje telefonní číslo své drahé polovičky,

ale já od té doby,

 co mám číslo v paměti telefonu,

si ho prostě nemám snahu zamamatovat,

takže ani z pevné linky jsem ihned nemohla volat.

Ještě málo hodin na to,

 abych volala babičce a Lucince.

Nakonec mi kolegyně z jiné kanceláře půjčuje svou nabíječku 

a alespoň jeden problém je vyřešený.

Potom jsem se dovolala babičce,

 ta mi dala číslo na manžela 

a já mu mohla dát vědět, 

co se dělo.

Celý den byl v poklusu, shonu, v presu,

jako každý jiný za poslední cca 3 - 4 měsíce.

Hurá, mám donabitý svůj telefon

 - až půjdu z práce,

 musím si koupit novou nabíječku.

Jak jsem se zmýlila!

V půl třetí mě ještě volá šéfová na termín.

Termín se poněkud protáhl, 

takže už bych nestíhala vyzvedávat Pepánka ze školky.

Šéfová usedá za volat a veze mě ke školce.

Jak já ji byla vděčná!

Nevím, jak bych Pepčovi vysvětlila,

že dneska spí ve školce, mamka sama doma,

 tatínek v Kvasinách a Lucinka u babičky.

Naše rodina je poslední dobou jakási rozlítaná :-)

A to, 

že jsem si chtěla dnes ještě koupit nabíječku

 na to jsem si vzpomněla samozřejmě až doma.

Takže v tuhle chvíli se modlím,

aby mi telefon vydržel alespoň do rána 

a raději si nařídím na ráno Pepánkův budík

s autíčkem Mc Queen :-)

Co kdyby se chtěla situace opakovat :-)

Dnešní den stál opravdu za to už od jeho prvopočátku!

Ale víte co je zvláštní?

Nehroutím se,

dobrá nálada vydržela 

 a já doufám, 

že zítra budu mít v práci dostatek energie na to, 

abych splnila všechny zadané úkoly ještě před tím,

než budu mít v pondělí a úterý volno.... 

Přeji Vám všem krásný zbytek dnešního dne!

A když nejde o život,

však vy víte.... :-)

Vaše Radka