Když je den jako vyšitý....

Krásné odpoledne!

Před pár minutami jsem dorazila domů,

a protože jsem ještě plná dojmů a zážitků,

rozhodla jsem se, 

že se s Vámi podělím s mým dnešním dnem.

Ráno jsem se probudila ještě před zazvoněním budíku.

V hlavě mi dozníval ještě nějaký sen,

který už si ale už nyní nepamatuji, 

jak to tak bývá.

Byla jsem příjemně vyspalá, 

oči mne nebolely a tak jsem si říkala,

 jak je milé, ještě si poležet,

 než zazvoní budík.

Po chvilince mi to nedalo 

a že se podívám na telefon,

kolik mi zbývá ještě minut příjemného lenošení vedle Pepánka ve vyhřáté posteli.

Telefon byl ale úplně hluchý,

pouze problikávalo červené světýlko značící vybitý telefon.

Vstala jsem tedy 

a šla se podívat do kuchyně,

kolik je hodin.

Šok! 

Bylo 5 minut po šesté!

Vstáváme v půl šesté 

a z bytu odcházíme něco málo po čtvrt na 7.

Rychle vzbudit Pepánka!

Tentokrát žádná snídaně!

Směr koupelna - umýt, vyčistit zuby, učesat, nalíčit, obléci!

Tentokrát se stlaní postele nekoná 

- NESTÍHÁME!

Zjistit příčinu toho,

 proč mi nezvonil budík na telefonu

 a proč mi nevolal ani manžel,

kterého máme jako pojistku,

 že bychom se nevzbudili.

Telefon úplně vybitý. 

Ale proč? 

Je v nabíječce 

a nabíječka je v zásuvvce.

Po ohledání nabíječky jsem hned zjistila příčinu.

Nabíječka je překousaná od našeho milovaného králíčka.

V tu chvíli ze mě vypadlo jen: 

o víkendu je králík na smětaně :-D 

A protože máme doma jen 2 funkční nabíječky

a jednu z nich má Lucinka s sebou u babičky,

protože tam marodí

 a druhá je překousaná,

není ani šance si vzít jinou s sebou do práce.

Takže mě v hlavě hned přepadne panika,

co si bude říkat manžel,

že se nám nemůže dovolat.

V poklusu letíme do školky, 

Pepánek se převlékne

 a já letím na autobus do práce.

Nevím, kolik z vás si pamatuje telefonní číslo své drahé polovičky,

ale já od té doby,

 co mám číslo v paměti telefonu,

si ho prostě nemám snahu zamamatovat,

takže ani z pevné linky jsem ihned nemohla volat.

Ještě málo hodin na to,

 abych volala babičce a Lucince.

Nakonec mi kolegyně z jiné kanceláře půjčuje svou nabíječku 

a alespoň jeden problém je vyřešený.

Potom jsem se dovolala babičce,

 ta mi dala číslo na manžela 

a já mu mohla dát vědět, 

co se dělo.

Celý den byl v poklusu, shonu, v presu,

jako každý jiný za poslední cca 3 - 4 měsíce.

Hurá, mám donabitý svůj telefon

 - až půjdu z práce,

 musím si koupit novou nabíječku.

Jak jsem se zmýlila!

V půl třetí mě ještě volá šéfová na termín.

Termín se poněkud protáhl, 

takže už bych nestíhala vyzvedávat Pepánka ze školky.

Šéfová usedá za volat a veze mě ke školce.

Jak já ji byla vděčná!

Nevím, jak bych Pepčovi vysvětlila,

že dneska spí ve školce, mamka sama doma,

 tatínek v Kvasinách a Lucinka u babičky.

Naše rodina je poslední dobou jakási rozlítaná :-)

A to, 

že jsem si chtěla dnes ještě koupit nabíječku

 na to jsem si vzpomněla samozřejmě až doma.

Takže v tuhle chvíli se modlím,

aby mi telefon vydržel alespoň do rána 

a raději si nařídím na ráno Pepánkův budík

s autíčkem Mc Queen :-)

Co kdyby se chtěla situace opakovat :-)

Dnešní den stál opravdu za to už od jeho prvopočátku!

Ale víte co je zvláštní?

Nehroutím se,

dobrá nálada vydržela 

 a já doufám, 

že zítra budu mít v práci dostatek energie na to, 

abych splnila všechny zadané úkoly ještě před tím,

než budu mít v pondělí a úterý volno.... 

Přeji Vám všem krásný zbytek dnešního dne!

A když nejde o život,

však vy víte.... :-)

Vaše Radka

Z deníku uhoněné matky II.

Moje milé! Ani nevíte, jak moc jsem se těšila na víkend, že vám napíšu, jak to doma zvládáme, jak se mi práce začíná líbit, že mě bude bavit, jen co se pořádně zaučím a nebudu v tom a onom tápat, že jsem na sebe pyšná, kolik toho za ten den naběhám a zvládnu a i když jsem odpoledne unavená, že jsem šťastná, že to jde a že jsem v práci, že Lucinka už si pomalinku, ale jistě zvyká na rovnátka, zkrátka, že to doma zatím vypadá, že se bude dařit. Nebo lépe řečeno, že se dařilo - do dnešního rána. Aniž bych si něco podobného připouštěla po vzoru: Přitahuješ to, čemu věnuješ svou pozornost. Proto nevěnuj moc pozornosti svým strachům a obavám, protože tím je jen přikrmuješ. Jenže prostě člověk míní a život mění a občas člověku nepomůže ani pozitivní myšlení. Do rána nám obě děti onemocněly. Ráno to byl pro mě skutečně šok, vůbec jsem v tu chvíli nevěděla, co mám dělat. Protože i když mi kamarádky říkaly, že se tohle může stát, prostě jsem si v hlavě říkala a věřila tomu, že nám se to nestane, nebo lépe řečeno, vůbec jsem ani nepomyslela, že by se nám tohle mohlo přihodit. Takže jsem dneska smutná, je mi líto dětí, že jsou nemocné a mrzí mě, že nemůžu jít do práce, protože tohle je opravdu pech. Více jak čtyři měsíce byly děti v pohodě, neříkám, že třeba neměly nějakou rýmu, ale byly ve stavu, kdy mohly normálně chodit do školky a do školy. U lékaře nám paní doktorka řekla, že na Boleslavsku je v současné době asi 6 druhů viroz a u nás ve školce dokonce i spálový bacil. Věřím na to, že určité věci se dějí z nějakého důvodu a věřím, že třeba za pár dní zjistím, z jakého důvodu se stalo právě toto a právě v tuhle chvíli nám. Teď už na tom bohužel nic nezměním, jediné, co mohu změnit je to, že to vezmu jako holý fakt, že jsme to ani já ani děti neudělali schválně a že se budu s tím snažit srovnat bez zbytečných negativních myšlenek.

Tomu mi malinko dopomáhá fakt, že jsem dneska dostala balíček. Balíček s výhrou. Minulý týden probíhala na facebookových stránkách internetového obchůdku Dan Design soutěž o nádherný hrneček mé milované značky Green Gate. Zjistila jsem to celkem na poslední chvíli a do soutěže jsem poslala fotku, kterou jsem pořídila v poslední době. Spíše jsem si říkala, že nevyhraji, ale že bych byla hloupá, kdybych to alespoň nezkusila. 

 

Když jsem pak zjistila, že se má fotka ze 120 dostala do top desítky, byla jsem neskutečně šťastná, že se mi něco takového podařilo a už v tu chvíli jsem si říkala: Jsi vítěz :-) O to byl pro mě větší šok, když jsem se nakonec stala absolutní vítězkou, skončila jsem na prvním místě a ten nádherný hrneček jsem vyhrála. No a před chvilkou mi ho kurýr dovezl. A společně s ním jsem ještě dostala kouzelný katalog a veliké sirky. 

Lucinka i Pepánek 3 hodiny spali a teď mají oba horečku a z postýlek se jim nechce, takže je vidět, že na tom opravdu nejsou dobře. Určitě to znáte, že jen co je jim lépe, je těžké je udržet v postýlkách a Lucinka a Pepánek jsou v nich dnes sami a dobrovolně a ještě takovou dobu spali. Začátek se nám tedy zrovna moc nevydařil, ale věřím, že je to jen nevydařený start a že pak už nám bude přáno a půjde vše jako po másle.

Všem mým milým čtenářkám proto z celého srdce přeji, aby se jim smůla a nemoci vyhýbaly a abyste si užily poklidný a krásný víkend!

Vaše Radka

Žiju a hned se hlásím do výměny :-)

Milé čtenářky! Všem strašně moc děkuji za podporu, první den máme za sebou a zatím musím říct, že pohodáááá :-) Sice jsem unavená, asi celkově - psychicky a fyzicky, ale ono to půjde :-) Ráno jsem sice byla od tří hodin vzhůru, ale děti byly ráno úžasné, vypravené jsme oproti normálu byly tááák rychle, že jsem tomu sama nechtěla věřit. V práci jsem se zatím zaučovala, ještě zítra půjdu na zaučení na dopoledne, odpoledne nás čekají rovnátka, ve středu nástupní lékařská prohlídka a ještě nějaké papírování a od čtvrtka mi to začne naostro. Snad jsem s prominutím na té mateřské "nezpitoměla", prostě si to slovo neodpustím a  zvládnu to. Dneska mi dokonce docházely i souvislosti. Jakmile totiž něco pochopím, mnohem lépe se mi to pak vše učí. Potřebuji znát souvislosti, pak vše jde lépe a radostněji :-) A víte co? Nakonec jsem v kanceláři, kde jsem před cca 8 a půl lety začínala :-) Třeba je to dobré znamení!

Protože jsem dnes pozitivně naladěná, hned jsem si řekla, že se přidám do podzimní výměny. Pokud máte i vy chuť se zapojit, můžete juknout a zapojit se zde.

Dnes je to tedy jen v rychlosti, vím, že to některé prožíváte se mnou, tak abych vás nenechala nevědomky.

Mějte krásné odpoledne!

Vaše Radka

Z deníku uhoněné matky...

...možná bych měla přejmenovat svůj blog. Název by byl totiž nyní takto výstižný :-) Možná jste si všimly, že jsem se tady poslední dobou moc neohřála. Alespoň v porovnání v množství článků, které jsem tu napsala do této chvíle. Jsem strašně vděčná za všechny vaše vzkazy a komentáře, vždy na ně jedním okem mrknu, ale zatím jsem v poslední době nenašla chvilku, abych na ně nějakým smysluplným způsobem odpověděla. A už vůbec nějak nestíhám nakukovat na vaše blogy. Hlavním důvodem toho všeho je, že můj návrat do práce se uspíší o jeden celý měsíc a já budu po osmi a půl letech zase od 1.10.  pracovat. Takže posledních pár dní mám vyplněný různými povinnostmi a pochůzkami, které chci ještě vyřídit, než nastoupím do práce a aby toho nebylo málo, lítám po zdravotnických zařízeních. Stále jsem nemocná, čtrnáctidenní léčba antibiotiky zatím pořád nebyla ještě 100% úspěšná. Když jsme byli na preventivní prohlídce u zubaře, dozvěděli jsme se, že Lucinka potřebuje rovnátka. A kdo jste toto kolečko podnikli, určitě víte, že to není návštěva na jednou na dvakrát. Ale vše máme úspěšně za sebou a v úterý už si pro rovnátka jdeme. A jak se blíží nástup do práce, panika sílí :-) Ale dnes se mi podařil vyřídit další strašák, takže se všemi úkoly snad do středy úspěšně probojuji. I když. Možná to znáte také z vlastní zkušenosti. Vždy se pokazí několik věcí najednou a vždy v tu chvíli, kdy to nejméně čekáte a nikdy nezůstane u jednoho. Ale musím myslet pozitivně, protože naše mysl přitahuje přesně to, co si představujeme, že se stane :-)

V těchto "náročných" dnech mám ale i světlé chvilky. Třeba to, že mi  dorazily úžasné polštářky, od jedné šikulky. Pokud bude čas a já věřím, že si ho ukradnu, dozvíte se o Hance, která mi polštářky ušila, víc, ale to bych předbíhala. Takže alespoň v krátkosti pár řádků od nás, všem přeji krásný podzim, čeká nás prý babí léto a hodně pozitivního myšlení a zdraví :-)

Vaše Radka