Krásné odpoledne!
Když tak rekapituluji,
co jsem vám tento rok připravila za články,
velká sláva to není.
Ale člověk se na to musí mrknout i z druhé stránky.
Taky to mohlo dopadnout ještě mnohem hůře :-)
Na blog jsem nezanevřela,
jen se přiznám,
že myšlenky se tento rok ubíraly úplně jiným směrem.
A přiznám se,
že na blog jsem si velmi často ani nevzdechla...
Tenhle rok byl pro mne zlomový.
Ještě před rokem jsem jen matně tušila,
co mne čeká a v tuhle chvíli už je to vše za mnou.
Začínám znovu a doufám,
že nám to s dětmi půjde tak, jak má.
Čeká nás ještě daleká cesta a doufám,
že to vše zvládneme tak,
abychom si jednou mohli všichni 3 říct:
Jsem pyšná na to,
co z dětí vyrostlo.
A děti aby řekly,
že jsou pyšné na to,
jakou mají mámu.
Ne vždy je to jednoduché.
Jsou chvíle,
kdy tečou slzy,
kdy člověk jakoby ztrácel sílu,
kdy je nervózní a protivný.
Ale pak jsou zase chvíle,
kdy je vše tak jak má být,
člověk je vyrovnaný, spokojený a šťastný
a cítí, že domov je naplněný harmonií.
Po delší době jsem o Vánocích zase vzala do ruky fotoaparát,
ne jen telefon,
a já vás nyní na chvilinku zvu,
abyste k nám nakoukli....
Přeji vám všem,
kteří i přes mou absenci tady na blogu
nadále zůstáváte mými čtenáři,
aby pro Vás byl příští rok milý, úspěšný a poklidný....
Vaše Radka
PS:
Nic nebudu slibovat, ale doufám,
že se tu příští rok sejdeme častěji :-)
