Červenobílé Vánoce 2017

Krásné odpoledne!

Když tak rekapituluji,

co jsem vám tento rok připravila za články,

velká sláva to není.

Ale člověk se na to musí mrknout i z druhé stránky.

Taky to mohlo dopadnout ještě mnohem hůře :-)

Na blog jsem nezanevřela,

jen se přiznám,

že myšlenky se tento rok ubíraly úplně jiným směrem.

A přiznám se,

že na blog jsem si velmi často ani nevzdechla...

Tenhle rok byl pro mne zlomový.

Ještě před rokem jsem jen matně tušila,

co mne čeká a v tuhle chvíli už je to vše za mnou.

Začínám znovu a doufám,

že nám to s dětmi půjde tak, jak má.

Čeká nás ještě daleká cesta a doufám,

že to vše zvládneme tak,

abychom si jednou mohli všichni 3 říct:

Jsem pyšná na to,

co z dětí vyrostlo.

A děti aby řekly,

že jsou pyšné na to,

jakou mají mámu.

Ne vždy je to jednoduché.

Jsou chvíle,

kdy tečou slzy,

kdy člověk jakoby ztrácel sílu,

kdy je nervózní a protivný.

Ale pak jsou zase chvíle,

kdy je vše tak jak má být,

člověk je vyrovnaný, spokojený a šťastný

a cítí, že domov je naplněný harmonií. 

Po delší době jsem o Vánocích zase vzala do ruky fotoaparát,

ne jen telefon,

a já vás nyní na chvilinku zvu,

abyste k nám nakoukli....

Přeji vám všem,

kteří i přes mou absenci tady na blogu 

nadále zůstáváte mými čtenáři,

aby pro Vás byl příští rok milý, úspěšný a poklidný....

Vaše Radka

PS:

Nic nebudu slibovat, ale doufám,

že se tu příští rok sejdeme častěji :-)