Krásné modré pondělí!
Už nějaký čas mám v hlavě vzpomínky na tuhle chuť
- chuť dětství.
Když jsme byly se ségrou malé,
občas nás naši brávali na náměstí do cukrárny.
Dávali jsme si buď jahody se šlehačkou,
ovocný zákusek - piškot, na něm silnější jahodovo-smetanovo-želatinová vrstva a navrchu tenoulinká želatina s kopečkem šlehačky.
A také nesměl chybět jahodový koktejl.
Jako dnes si pamatuju, jak ho připravovali.
Podávali ho ve vysokých bílých keramických pohárcích.
Jako dnes vidím,
jak paní prodavačka otevřela hranaté víčko mixéru
a tu lahodu nalévala do připravených pohárků.
S dobrotami jsme šli ke stolečkům s hranatými koženými sedačkami s kovovými nožkami.
I tohle si pamatuji.
Dnes už bohužel na tomto místě cukrárna není.
A musím říct,
že jak nad tím teď tak přemýšlím,
měla bych se v našem okolí poohlédnout po nějaké hezké
a útulné cukrárně.
Oblíbenou restauraci máme,
ale oblíbená cukrárna nám chybí.
Chybí nám místečko,
kam bychom se mohli uchýlit po příjemné procházce.
Na pohár si skočíme do naší oblíbené restaurace,
ale cukrárna to prostě není.
A co vy?
Vzpomínáte si na nějakou mslku,
na kterou jste chodili jako malí do cukrárny?
Vzpomínáte si na nějakou mslku,
na kterou jste chodili jako malí do cukrárny?
A máte i nyní svou oblíbenou restauraci, kavárnu nebo dokonce cukrárnu?
Mě dneska přišel koktejl strašně k chuti!
Miluju ho dodnes...
Krásný zbytek dne
Vaše Radka