Z deníku uhoněné matky...

...možná bych měla přejmenovat svůj blog. Název by byl totiž nyní takto výstižný :-) Možná jste si všimly, že jsem se tady poslední dobou moc neohřála. Alespoň v porovnání v množství článků, které jsem tu napsala do této chvíle. Jsem strašně vděčná za všechny vaše vzkazy a komentáře, vždy na ně jedním okem mrknu, ale zatím jsem v poslední době nenašla chvilku, abych na ně nějakým smysluplným způsobem odpověděla. A už vůbec nějak nestíhám nakukovat na vaše blogy. Hlavním důvodem toho všeho je, že můj návrat do práce se uspíší o jeden celý měsíc a já budu po osmi a půl letech zase od 1.10.  pracovat. Takže posledních pár dní mám vyplněný různými povinnostmi a pochůzkami, které chci ještě vyřídit, než nastoupím do práce a aby toho nebylo málo, lítám po zdravotnických zařízeních. Stále jsem nemocná, čtrnáctidenní léčba antibiotiky zatím pořád nebyla ještě 100% úspěšná. Když jsme byli na preventivní prohlídce u zubaře, dozvěděli jsme se, že Lucinka potřebuje rovnátka. A kdo jste toto kolečko podnikli, určitě víte, že to není návštěva na jednou na dvakrát. Ale vše máme úspěšně za sebou a v úterý už si pro rovnátka jdeme. A jak se blíží nástup do práce, panika sílí :-) Ale dnes se mi podařil vyřídit další strašák, takže se všemi úkoly snad do středy úspěšně probojuji. I když. Možná to znáte také z vlastní zkušenosti. Vždy se pokazí několik věcí najednou a vždy v tu chvíli, kdy to nejméně čekáte a nikdy nezůstane u jednoho. Ale musím myslet pozitivně, protože naše mysl přitahuje přesně to, co si představujeme, že se stane :-)

V těchto "náročných" dnech mám ale i světlé chvilky. Třeba to, že mi  dorazily úžasné polštářky, od jedné šikulky. Pokud bude čas a já věřím, že si ho ukradnu, dozvíte se o Hance, která mi polštářky ušila, víc, ale to bych předbíhala. Takže alespoň v krátkosti pár řádků od nás, všem přeji krásný podzim, čeká nás prý babí léto a hodně pozitivního myšlení a zdraví :-)

Vaše Radka