Cestou necestou....

Dnešní počasí přímo láká k procházce. 

Venku svítí sluníčko,

 jeho sílu už můžeme cítit na zádech, 

ve vlasech i v obličeji. 

To mi připomíná, že bych si měla koupit brýle. 

Ty moje loni zůstaly na letišti a já si od té doby ještě žádné nepořídila :-)

Pofukuje vánek, který si pohrává s vlasy. 

Chvilkama neodoláme a poprvé se procházíme jen tak v krátkém rukávu.

Tohle už jsme potřebovali -

cítit, že jaro už je tady 

a že nám přináší všechno to, na co jsme se tak těšili.

Sluníčko, teplo, barvy a vůně přírody.

Na jaře mám ráda, když kvetou dřeviny.

Jsou obyčejné, ale při pohledu blíž tak krásné.

Při jejich pozorování si vybavím hodiny biologie.

Květ se skládá z okvětních lístků, tyčinek a pestíku

 a na tyčinkách můžete už pouhým okem vidět pyl.....

A není to pouze jejich něžná krása, 

která vás okouzlí,

 ale i vůně.

Když projdete kolem kvetoucího stromu, 

vůně vás až skoro omámí...

Také v trávě můžete naleznout kvetoucí jaro ...

Zastavili jsme se i u školy - 

od té doby, co chodím do práce,

 se sem moc často nedostanu....

A procházku jsme zakončili nanukem.

A poprvé jsme ho mohli sníst konečně venku :-)



PS: Právě jsem si vzpomněla ještě na jednu věc.
Když jsme procházeli kolem jednoho stojícího auta, 
Pepánek mi najednou říká, že je tam ježeček.
Tak jsem se celá natěšená ohnula, dokonce jsem si i klekla, 
abych pod auto pořádně viděla.
Ale jak jsem se pomalu skláněla, tak snad rychlostí blesku jsem zase vstala. 
Nebyl to totiž ježeček, ale pořádná krysa :-D
Ne že by Pepča nedokázal rozeznat ježka od krysy,
ale prý viděl jen něco jak se tam pohybuje, 
tak si myslel, že zahlédnul ježka.

Přeji vám krásný zbytek soboty!

Vaše Radka